Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 369/02 ECLI:CZ:US:2003:4.US.369.02 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed because constitutional remedies were not exhausted due to pending appeal.

Numéro de cause IV.ÚS 369/02
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by four individuals against a regional court judgment. The applicants argued that lower courts failed to address their claim of ownership over specific properties, but the court noted that a subsequent appeal by the highest court had already overturned the contested judgments. Consequently, the applicants had not exhausted all available legal remedies, rendering their constitutional complaint inadmissible under the relevant statute.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies provided by law.

Mots-clés

Généré par l'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint legal remedies procedural prerequisites inadmissible complaint

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. A. B., JUDr. Š. K., bytem a JUDr. V. J., zastoupených Mgr. V. E., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2001, čj. 25 C 46/97-87. Posledně uvedeným rozsudkem byl zamítnut jejich návrh na určení, že žalovaní 1) - 5) (mezi nimi i stěžovatelé) jsou vlastníky každý ideální 1/5 specifikovaných nemovitostí v k.ú. M. Stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy jim neposkytly ochranu a nevypořádaly se s jimi uplatněnou námitkou vydržení.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost pokládá za nedůvodnou a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 25 C 46/97, z něhož zjistil, že proti napadenému rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé dovolání. Z toho důvodu dopisem ze dne 24. 9. 2002 (doručení vykázáno dne 25. 9. 2002) právní zástupkyni stěžovatelů sdělil, že o ústavní stížnosti rozhodne poté, co obdrží kopii rozhodnutí dovolacího soudu.

Dne 4. 6. 2003 obdržel Ústavní soud kopii rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, čj. 22 Cdo 256/2003-79. Tímto rozsudkem dovolací soud zrušil ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, čj. 11 Co 1061/2001-122 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2001, čj. 25 C 46/97-87, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V důsledku těchto skutečností nastal stav, kdy věc stěžovatelů bude znovu projednávána obecnými soudy. Stěžovatelé tudíž nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje a jejich ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj