Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 131/02 ECLI:CZ:US:2002:3.US.131.02 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed as constitutional review not applicable to criminal indictment charges or investigation procedures.

Numéro de cause III.ÚS 131/02
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against the indictment and investigation procedures. The applicant argued that the charges lacked essential elements and violated his rights under Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that constitutional review is inapplicable at the stage of indictment because the Criminal Procedure Code provides specific remedial remedies for such decisions, and the applicant had not exhausted these procedural avenues.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible against criminal indictments or investigation procedures because specific statutory remedial remedies exist for such decisions, and exhaustion of these remedies is a prerequisite for constitutional review.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint inadmissibility criminal indictment procedural remedy exhaustion of domestic remedies investigation procedure review Czech Criminal Procedure Code

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
Proto i tento návrh byl odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 160 odst. 1 tr. řádu
§ 16b odst. 5 zák. č. 283/1993 Sb.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

III. ÚS 131/02

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. F. H., CSc., zastoupeného JUDr. V. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti sdělení obvinění Policií České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem pod ČVS: KVSV-246/20-Hz-98, ze dne 1. března 2000, 12. září 2000 a 19. února 2001, a proti postupu a rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2002, č. j. 2 KZv 221/98-2030, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal přezkoumání postupu Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, když tato vznesla vůči němu obvinění z trestné činnosti dne 1. března 2000, to pak rozšířila 12. září 2000 a 19. února 2001. Uvedl, že podle jeho přesvědčení všechna vznesená obvinění trpí zásadními vadami, postrádají zásadní náležitosti, což pak zpochybňuje závěr, že jsou oprávněná. Pokud jde o vyřízení jeho žádosti o přezkum postupu vyšetřovatele v jeho věci Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, nesouhlasí se stanovisky obsaženými ve sdělení státní zástupkyně ze dne 8. ledna 2002, a proto ze všech uvedených důvodů tvrdí, že postupem označených orgánů státní moci došlo k zásahu do jeho práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a) odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu "sdělení obvinění", která navrhovatel v ústavní stížnosti označil, jakož i z obsahu § 160 odst. 1 tr. řádu je nepochybné, že jmenovaný úřad vyšetřování postupem vyplývajícím z citovaného ustanovení trestního řádu obvinění vznesl a současně zahájil trestní stíhání proti obviněnému. V tomto stadiu trestního řízení nejde tedy o rozhodnutí, proti němuž by byla přípustná ústavní stížnost, jak má na mysli § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovateli zákon k ochraně tvrzených práv dává možnost použití opravných prostředků proti těm rozhodnutím, jimiž trestní řízení vedené proti němu končí a jimiž se bude cítit dotčen. Proto byl návrh v uvedeném rozsahu jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o návrh směřující proti způsobu vyřízení stížnosti navrhovatele na postup vyšetřovatele a jeho opatřením, i zde stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje - které vyplývají z obsahu § 16b odst. 5 zák. č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto i tento návrh byl odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2002