Zákon 101/1947 Z. z. o postavení redaktorů a o Svazech novinářů.

§ 1.

(1)

Redaktorem je zaměstnanec časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo zařízení,

který jako hlavní povolání vykonává duševní činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené

slovem nebo obrazem, buď jeho vlastní nebo cizí, vyšly tiskem v redakční části tiskopisu

nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí.

(2)

Ustanovení tohoto zákona vztahují se na redaktory (čekatele) v pracovním poměru soukromoprávním

nebo veřejnoprávním.

§ 2.

(1)

Redaktorem podle § 1 může býti, kdo

a)

je československým státním občanem, dosáhl 21 roků věku a není vyloučen ze zápisu

do stálých seznamů voličských;

b)

byl činný po dobu nejméně šesti měsíců jako redaktorský čekatel (odstavec 2), ačli

příslušný svaz neuzná, že čekatelská doba byla nahrazena dopisovatelstvím nebo externím

spolupracovnictvím nebo jiným způsobem, rovnocenným řádné praxi čekatelské;

c)

nebyl odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb.,

o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových

soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., nebo podle ustanovení §

4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu,

nebo kdo nebyl pravoplatně odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 27.

října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, doplněného

zákonem ze dne 16. května 1946, č. 123 Sb., nebo podle nařízení Slovenské národní

rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců,

okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve všech případech

ve znění předpisů je měnících a doplňujících. Při odsouzení jen k trestu veřejného

pokárání pro provinění proti národní cti nebo podle § 5 nařízení Slovenské národní

rady č. 33/45 Sb. n. SNR může disciplinární rada příslušného svazu na žádost odsouzeného,

nešlo-li o čin spáchaný při výkonu novinářské činnosti, posouditi, zda čin je takového

rázu, že odůvodňuje vyloučení z redaktorské činnosti na určitou dobu nebo navždy;

d)

nebyl pravoplatně odsouzen pro trestný čin, spáchaný z pohnutky nízké nebo nečestné

nebo ke ztrátě čestných práv občanských;

e)

nebyl rozhodnutím podle § 11 tohoto zákona zbaven způsobilosti býti redaktorem, pokud

toto omezení trvá.

(2)

Do pracovního poměru jako redaktorští čekatelé mohou vstoupiti osoby starší 18 let,

které jinak jsou způsobilé státi se redaktory. Po platové stránce posuzují se čekatelé

jako začátečníci.

(3)

Nevyhovuje-li osoba, která je v pracovním poměru redaktorském, podmínkám zákonem

stanoveným, je to důvod pro předčasné zrušení pracovního poměru.

(4)

Pro osoby, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, byly již v pracovním poměru

podle zákona ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, neplatí

podmínka dosaženého 21. roku a šestiměsíční činnosti čekatelské.

(5)

Pokud se na osoby uvedené v § 1 a 2 nevztahují předpisy o pensijním zaopatření veřejných

zaměstnanců, platí pro ně ustanovení § 124 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb.,

o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění předpisů

jej doplňujících a pozměňujících.

§ 3.

(1)

Pokud nejde o označení při výkonu redakční činnosti, smí se nazývati „redaktorem“

jen ten, kdo je redaktorem podle ustanovení § 1 tohoto zákona.

(2)

Osoby, které v platných právních předpisech jsou označovány jako „odpovědný redaktor“,

nazývají se nyní „odpovědný zástupce listu“.

(3)

V periodických tiskopisech, vycházejících alespoň jednou v týdnu, může býti odpovědným

zástupcem listu jen redaktor podle ustanovení § 1 tohoto zákona.

§ 4.

Redaktor (čekatel)

a)

smí přijímati příkazy a pokyny jen od svého bezprostředního představeného ve smyslu

a v rozsahu uzavřené pracovní smlouvy. Jest zavázán mlčenlivostí o věcech jemu jako

redaktoru svěřených a pro uveřejnění neurčených. Jinak vykonává své povolání svobodně

a nezávisle a řídí se při něm svým přesvědčením;

b)

jest povinen horlivě, věcně a svědomitě, slušně a pravdivě plniti úkoly jemu svěřené

a dbáti své redaktorské cti;

c)

jest povinen vystříhati se jakéhokoliv porušení práv jiných redaktorů, zaručených

jim v tomto paragrafu;

d)

nesmí přijímati od jiné osoby než od svého zaměstnavatele v souvislosti s výkonem

svého povolání v podniku, v němž je zaměstnán, přímo nebo nepřímo žádné platy nebo

výhody.

§ 5.

(1)

Pro celé území republiky Československé zřizuje se Ústřední svaz československých

novinářů se sídlem v Praze jako samosprávná korporace. Jeho členy jsou: Svaz českých

novinářů a Sväz slovenských novinárov.

(2)

Ústřední svaz jedná o společných věcech, týkajících se redaktorů a čekatelů vůbec,

zlaďuje činnost Svazu českých novinářů a Sväzu slovenských novinárov a zastupuje tyto

svazy, zejména vůči cizině.

(3)

Správu Ústředního svazu a jeho hospodářství vede a jeho rozpočet schvaluje devítičlenný

výbor, který se ustavuje z delegátů vyslaných výbory obou svazů. Svazy stanoví stejný

počet náhradníků. Výbor volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy, kteří tvoří

předsednictvo. Předsednictvo svolává výbor, připravuje pro výbor rozpočet a vyřizuje

neodkladné záležitosti s dodatečným schválením výboru. Za Ústřední svaz podpisuje

předseda (místopředseda) a jeden člen výboru. Oba svazy volí po jednom revisoru a

jednom náhradníku revisora, kteří nesmí býti členy výboru. Revisoři podávají zprávu

svazům a dozorčímu úřadu.

(4)

Výbor Ústředního svazu se ustavuje po zvolení delegátů oběma svazy na valných hromadách.

Funkční období jeho členů trvá jeden rok; zůstávají ve funkci až do ustavení nového

výboru. Totéž platí o revisorech.

(5)

Výlohy Ústředního svazu hradí se z příspěvků obou svazů. Výši příspěvků stanoví výbor

Ústředního svazu.

(6)

Jednací řád Ústředního svazu, upravující vnitřní jednání orgánů Ústředního svazu,

vydá výbor se schválením ministerstva informací. Schválení může býti odepřeno, jen

pokud by byl formou nebo obsahem porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané.

Není-li schválení odepřeno do dvou měsíců, považuje se jednací řád za schválený. Tato

ustanovení platí také pro změny jednacího řádu.

(7)

Ministerstvo informací je povinno pečovati o to, aby Ústřednímu svazu a všem jeho

složkám i orgánům bylo možno rozvíjeti co nejúčinněji svou činnost. Dozírá na to,

aby činností Ústředního svazu, jeho složek a orgánů nebyl porušen zákon a předpisy

na jeho základě vydané.

§ 6.

(1)

Svaz českých novinářů se sídlem v Praze a Sväz slovenských novinárov se sídlem v

Bratislavě se zřizují jako samosprávné korporace.

(2)

Úkolem obou svazů jest zastupovati a hájiti ideové a věcné zájmy tisku a zájmy členstva.

Svazy jsou zejména povinny

a)

hájiti svobody ústavou zaručené;

b)

pečovati o to, aby bylo umožněno demokratické, svobodné a spolehlivé zpravodajství;

c)

pečovati o to, aby jejich členové řádně plnili své povinnosti, plynoucí z jejich

poslání a odpovědnosti vůči veřejnosti, nezasahujíce do svobod uvedených pod písm.

a);

d)

vésti v evidenci členy svazu a rozhodovati ve sporných případech, jsou-li splněny

podmínky §§ 1 a 2 tohoto zákona.

(3)

Redaktoři (§ 1) a čekatelé (§ 2, odst. 2) jsou buď členy Svazu českých novinářů se

sídlem v Praze nebo Sväzu slovenských novinárov se sídlem v Bratislavě. O pochybných

případech a o organisační příslušnosti redaktorů a čekatelů zaměstnaných u ústředních

úřadů a celostátních organisací a institucí rozhoduje výbor Ústředního svazu.

§ 7.

(1)

Orgány svazu jsou

a)

valná hromada;

b)

předseda;

c)

předsednictvo;

d)

výbor;

e)

disciplinární rada;

f)

revisoři účtů.

(2)

Veškeré orgány svazů, jakož i delegace do výboru Ústředního svazu jsou založeny na

zásadě poměrného zastoupení. V tomto rámci budiž volbou určen výběr osob a jejich

pořadí. Předsedy svazů, členy výborů (náhradníky), delegáty do výboru Ústředního svazu

(náhradníky), členy disciplinárních rad a revisory účtů (náhradníky) volí valné hromady

na jeden rok. Je-li podána více než jedna kandidátní listina, volí se lístky podle

zásady rovného a tajného hlasování. Členy předsednictev svazů, s výjimkou předsedů,

volí výbory svazů.

(3)

Organisační řády, jednající o pravomoci orgánů svazů, o jejich složení, jakož i o

právech a povinnostech členů, budou v rámci tohoto zákona stanoveny vládním nařízením,

vydaným po slyšení obou svazů. Ve svém vnitřním jednání se řídí svazy jednacími řády,

které projednají valné hromady svazů a které schvaluje po dohodě výborů obou svazů

ministr informací, pokud jde o Sväz slovenských novinárov, po vyjádření pověřence

informací. Schválení může býti odepřeno, jen pokud by byl formou usnesení nebo jeho

obsahem porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané. Není-li schválení odepřeno

do dvou měsíců, považuje se jednací řád za schválený. Tato ustanovení platí také pro

změnu organisačního a jednacího řádu.

(4)

Na zaměstnance svazů se vztahují předpisy o pracovním poměru soukromoprávním.

(5)

Ministr informací, pokud jde o Svaz českých novinářů, a pověřenec informací, pokud

jde o Sväz slovenských novinárov, jsou povinni pečovati, aby svazům i všem jejich

složkám a orgánům (odbočkám, sekcím a zájmovým skupinám) bylo možno co nejúčinněji

rozvíjeti svou činnost. Ministr informací dozírá na to, aby jejich činností nebyl

porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané.

§ 8.

(1)

Svazy jsou povinny zřizovati jako své vnitřní orgány odbočky, sekce a zájmové skupiny,

při zachování stejných práv a povinností všech členů. Jejich činnost se řídí ustanoveními

organisačního řádu, nemůže však zahrnovati pravomoc disciplinární. Svazy dozírají

nad činností odboček, sekcí a zájmových skupin a potvrzují volby jejich funkcionářů.

Mohou odbočku, sekci nebo zájmovou skupinu rozpustiti. Odbočka, sekce nebo zájmová

skupina může se odvolati z rozhodnutí výboru svazu k valné hromadě, jejíž usnesení

je konečné.

(2)

Orgánem odbočky, sekce nebo zájmové skupiny jsou

a)

valná hromada;

b)

předseda;

c)

výbor;

d)

revisoři účtů.

(3)

Funkcionáři odbočky, sekce nebo zájmové skupiny jsou voleni valnou hromadou odbočky,

sekce nebo zájmové skupiny podle ustanovení § 7, odst. 2.

§ 9.

(1)

Podmínkou výkonu povolání podle §§ 1 a 2 je členství v příslušném svazu. Zatímní

výkon povolání je možný již od podání přihlášky podle odstavce 2 až do případného

rozhodnutí podle odstavce 3. Členství ve svazu se zachovává po skončení pracovního

poměru podle § 1, nejdéle však po dobu jednoho roku. Členství redaktorů, kteří vstoupí

do invalidního nebo starobního důchodu, upraví organisační řády svazů.

(2)

Kdo poprvé vstoupí do pracovního poměru (§ 1 a § 2, odst. 2) nebo kdo obnoví pracovní

poměr redaktorský po uplynutí roční lhůty (odstavec 1), je povinen se přihlásiti do

příslušného svazu do osmi dnů. Povinnost oznámiti příslušnému svazu přijetí nového

redaktora nebo čekatele má v téže lhůtě i zaměstnavatel.

(3)

Předsednictvo příslušného svazu přezkoumá, zda u přihlášeného jsou splněny podmínky

v tomto zákoně stanovené. Nejsou-li tyto podmínky řádně prokázány, vrátí přihlášku

k doplnění. Zjistí-li předsednictvo, že ani po doplnění nejsou podmínky členství splněny,

předloží věc k rozhodnutí výboru svazu. Proti zamítavému rozhodnutí výboru může se

přihlášený odvolati do 15 dnů k výboru Ústředního svazu. Proti zamítavému rozhodnutí

výboru Ústředního svazu možno se dovolati ve lhůtě 15 dnů k ministerstvu informací,

které, pokud se týká Sväzu slovenských novinárov, rozhodne po vyjádření pověřenectva

informací. Lhůty běží ode dne doručení zamítavého rozhodnutí; den doručení se do lhůt

nezapočítává.

§ 10.

Redaktor (čekatel), který poruší povinnosti stanovené v § 4, jakož i člen nebo funkcionář

Ústředního svazu, svazů, jejich odboček, sekcí nebo zájmových skupin, který poruší

povinnosti, jež mu členství nebo funkce ukládají, bude potrestán pořádkovým nebo disciplinárním

trestem, uloženým řízením podle tohoto zákona.

§ 11.

(1)

Pořádkový trest, který ukládají předsednictva svazů, jest neveřejná výstraha.

(2)

Disciplinární tresty, které ukládají disciplinární rady svazů, jsou

a)

napomenutí;

b)

důtka;

c)

pokuta do 10.000 Kčs;

d)

zákaz vykonávati činnost podle §§ 1 a 2 nejdéle na dobu jednoho roku;

e)

vyloučení ze svazu s tím, že před uplynutím tří let nemůže být za člena znovu přijat.

Tento trest může býti vysloven, jen když jde o provinění zvláště těžké, zejména jde-li

o neuposlechnutí zákazu uvedeného pod písm. d) a jen tenkráte, když dříve byly alespoň

dvakráte vysloveny disciplinární tresty jiné.

(3)

Disciplinární rady svazů působí také jako smírčí orgány ve sporech mezi členy.

§ 12.

(1)

Předsednictvo svazu zvolí některého člena svazu za disciplinárního žalobce na dobu

jednoho roku. Tento nesmí býti zároveň členem disciplinární rady, disciplinárního

soudního senátu nebo zástupcem obžalovaného.

(2)

Disciplinární žalobce podává a zastupuje žalobu, podává návrhy a koná vůbec vše potřebné

podle zákonných předpisů, může kdykoliv nahlížeti do spisů nebo žádati sdělení obsahu

spisů; disciplinární řízení nesmí tím však býti zdržováno.

(3)

Disciplinární žalobce jest povinen říditi se pokyny předsednictva a výboru svého

svazu.

§ 13.

(1)

Proti rozhodnutí disciplinární rady o zahájení disciplinárního řízení není opravného

prostředku. Proti rozhodnutí, jímž se odmítá zahájiti vyšetřování, může disciplinární

žalobce podati stížnost k disciplinárnímu soudnímu senátu.

(2)

Je-li disciplinárně stíhán člen Národního shromáždění, jest dbáti zákonných předpisů

o imunitě (nestihatelnosti).

§ 14.

(1)

Jednání před disciplinární radou děje se ústně po předchozím vyšetřování. Obviněný

může a k výzvě disciplinární rady je povinen se jednání zúčastniti.

(2)

Obviněný má právo stanoviti si obhájce z členů svého svazu, nebo z osob, oprávněných

obhajovati ve věcech trestních. Obhájce nemůže býti členem disciplinární rady, disciplinárního

soudního senátu, disciplinárním žalobcem nebo vyšetřujícím komisařem. Pro obhájce

platí přiměřeně ustanovení trestních soudních řádů.

(3)

Členové svazu jsou povinni vypovídati jako svědkové a dávati posudky jako znalci

vyšetřujícím komisařům a disciplinární radě.

(4)

Soudy a veškeré úřady jsou povinny na požádání poskytnouti disciplinární radě právní

pomoc.

(5)

Útraty disciplinárního řízení hradí odsouzený, pokud nejde o útraty z průtahů řízení

jím nezaviněných. Výši útrat stanoví disciplinární rada.

§ 15.

(1)

Disciplinární rada může uložiti i opětovně pořádkové pokuty od 50 do 1.000 Kčs členům,

kteří nekonají bez dostatečného důvodu povinnosti stanovené v § 14, odst. 3.

(2)

Neuposlechne-li obviněný bez řádné omluvy obeslání, aby se osobně dostavil k ústnímu

jednání, uloží mu disciplinární rada pořádkovou pokutu od 100 do 2.000 Kčs. Mimo to

jest obviněný povinen uhraditi náklady ústního jednání tím zmařeného.

§ 16.

(1)

Disciplinární rady svazů rozhodují ve tříčlenných senátech.

(2)

Disciplinární rada rozhoduje podle svého přesvědčení, k němuž dospěla svědomitým

zkoumáním všech důkazů, nejsouc vázána osvobozujícím rozsudkem trestního soudu.

(3)

Disciplinární rada, rozhodujíc o trestu, přihlédne k disciplinárnímu trestu, který

byl obviněnému uložen jinými veřejnoprávními orgány. Může upustiti od potrestání,

uzná-li, že předchozí disciplinární trest byl postačující. Stejně postupují jiné veřejnoprávní

orgány, stíhají-li disciplinárně někoho, kdo byl již disciplinární radou pro týž čin

potrestán.

§ 17.

(1)

Z nálezu předsednictva svazu podle § 11, odst. 1 lze se odvolati do 15 dnů k disciplinární

radě; tato rozhodne konečným nálezem, který není dovoleno uveřejniti.

(2)

Z jiného nálezu disciplinární rady lze se odvolati k disciplinárnímu soudnímu senátu

do 15 dnů. Proti jiným rozhodnutím disciplinární rady lze si stěžovati v téže lhůtě

k disciplinárnímu soudnímu senátu.

(3)

Disciplinární soudní senát rozhoduje jako konečná stolice o odvoláních a stížnostech

podle předchozího odstavce. Stížnosti nebo odvolání k jinému orgánu nebo soudu nejsou

přípustny.

(4)

Disciplinární soudní senát se zřizuje u Nejvyššího soudu v Brně. Senát se skládá

z předsedy a dvou přísedících. Předsedu jmenuje president Nejvyššího soudu ze soudců

tohoto soudu. Přísedící určuje předseda senátu z osob označených výborem Ústředního

svazu. Ústřední svaz označí z členů obou svazů, pokud možno práva znalých, nejméně

čtyři přísedící a týž počet náhradníků, přihlédaje při tom, aby byly rovnoměrně zastoupeny

oba svazy. Rovnoměrné zastoupení obou svazů budiž zachováno i při sestavení senátu.

(5)

Zástupce obžaloby před disciplinárním soudním senátem volí výbor Ústředního svazu.

Ustanovení § 12 platí přiměřeně.

(6)

Pro řízení před disciplinárním soudním senátem jest užíti obdobně předpisů §§ 11

až 16.

(7)

O obnově disciplinárního řízení platí obdobně ustanovení trestních řádů o obnově

trestního řízení.

(8)

Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 běží ode dne doručení rozhodnutí; den doručení se

do lhůty nevčítá.

§ 18.

Podrobnější předpisy o řízení před disciplinární radou a disciplinárním soudním senátem

budou upraveny organisačními řády podle § 7.

§ 19.

Pokuty a útraty disciplinárního řízení, jakož i členské příspěvky na základě výkazu

nedoplatků, podepsaného předsedou příslušného svazu, se vymáhají politickou exekucí.

Pokuty připadají příslušnému svazu, který jich použije k podpoře svých sociálních

zařízení.

§ 20.

Veškeré funkce v Ústředním svazu, ve svazech, v jejich odbočkách, sekcích nebo zájmových

skupinách, jsou čestné a funkcionáři mají nárok jen na náhradu skutečných výloh z

prostředků svazů.

§ 21.

„Národní svaz novinářů“ se sídlem v Praze a „Tlačová komora“ v Bratislavě zanikají

dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Jejich majetek převezmou příslušné svazy.

§ 22.

Svazy jsou povinny svolati první valné hromady do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto

zákona.

§ 23.

Jednání a opominutí příčící se tomuto zákonu, pokud se jich dopustily osoby, které

nejsou členy svazů, trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbory

pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců. Pro případ nedobytnosti jest zároveň

uložiti podle míry zavinění náhradní trest vězení do šesti měsíců.

§ 24.

(1)

Ustanovení § 1, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru

redaktorů, se mění a zní

„Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr zaměstnanců časopiseckého nebo

zpravodajského podniku nebo zařízení, kteří jako hlavní povolání vykonávají duševní

činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené slovem nebo obrazem, buď jejich vlastní

nebo cizí, vyšly tiskem v redakční části tiskopisu nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí.

Tyto osoby se v dalších ustanoveních nazývají redaktory.“.

(2)

Ostatní ustanovení zmíněného zákona, zejména ustanovení § 14, zůstávají v platnosti.

§ 25.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři informací, spravedlnosti

a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.