Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 1137/17 ECLI:CZ:US:2017:2.US.1137.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair trial in a trivial civil dispute over a painting. The court rejects the claim that the lower court failed to address procedural defects. The decision emphasizes that trivial cases do not automatically require constitutional review unless significant rights are violated. The court finds no excessive procedural error in the lower court's handling of the claim. The complaint is rejected because the case lacks constitutional significance due to its minor monetary value. The court maintains that ordinary courts are the proper bodies to evaluate factual disputes in civil matters.

Case Number II.ÚS 1137/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Jaroslav Vojna's constitutional complaint against a district court judgment rejecting his claim for 9,087 Kč. Vojna argued the court violated his right to a fair trial by failing to properly address defects in his lawsuit regarding a painting dispute. The court ruled the complaint inadmissible because the underlying case was a trivial matter without sufficient constitutional significance, and no excessive procedural error was found.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints in trivial civil cases are inadmissible unless the applicant demonstrates that the specific circumstances cause constitutionally relevant harm beyond the mere monetary value of the dispute.

Keywords

AI generated
constitutional complaint inadmissibility trivial civil case bagatelní věc fair trial rights procedural defect constitutional significance civil procedure

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vojny, právně zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem, AK se sídlem Sokolská 31, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2016 č. j. 27 C 249/2013-56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, když tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Žalobou podanou dne 4. 12. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 6 se stěžovatel po žalovaném domáhal zaplacení částky 9 087 Kč s příslušenstvím. Důvodem byla skutečnost, že v roce 2011 stěžovatel místo obrazu - oleje na plátně obdržel po zaplacení jeho ceny reprodukci (tisk na plátně). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2016 č. j. 27 C 249/2013- 56 byla žaloba stěžovatele zamítnuta s ohledem na to, že se stěžovatel dožaduje vrácení peněz, aniž by přitom tuto povinnost v petitové části žaloby vázal na splnění své povinnosti vrátit předmět sporu žalovanému.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud jej nevyzval k úpravě žalobního petitu ve smyslu synallagmatické povahy vztahu mezi účastníky a nepostupoval důsledně, když přijal návrh stěžovatele v nedostatečně určité podobě a nevyzval jej k odstranění vad.

8. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, i obsah napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

9. Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

10. Stěžovatel měl být postupem soudu zkrácen na částce 9 087 Kč. Byť tato částka nemusí být pro stěžovatele zcela zanedbatelná, stále jde o tzv. bagatelní věc [srov. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Tato skutečnost pak sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, samozřejmě neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn. III. ÚS 3725/13

(N 55/73 SbNU 89)]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014

sp. zn. III. ÚS 1161/14

), což se však stěžovateli nepodařilo, neboť mezi jeho argumentací a závěry Ústavního soudu stran podmínek "přijatelnosti" ústavních stížností v bagatelních věcech, jak byly vysloveny v jeho judikatuře, nelze najít žádné styčné body.

11. S ohledem na výše uvedené má Ústavní soud za to, že napadený rozsudek obvodního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Je záležitostí především soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, a nikoliv Ústavního soudu, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav (vycházeje z tvrzení a důkazních návrhů účastníků), prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly jej při řešení konkrétních případů. V daném případě přitom Ústavní soud extrémní exces v postupu soudu neshledal; jeho rozhodnutí je vzhledem k předmětu řízení rovněž dostatečně a srozumitelně odůvodněno.

12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu