Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 1150/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.1150.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against acquittal as ineffective criminal procedure does not guarantee property restitution.

Case Number I.ÚS 1150/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a creditor against the acquittal of a secondary participant in a civil debt dispute. The applicant argued that the lower courts' finding of absent intent violated her right to effective judicial protection and property safeguards, particularly given ongoing insolvency proceedings. The court ruled that the state's duty is to conduct an effective investigation rather than guarantee a specific criminal outcome, and that the applicant retains independent civil remedies for property claims.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The state's obligation to conduct an effective criminal investigation does not create a constitutional right to a specific criminal result or property restitution, and an acquittal does not deprive the victim of independent civil remedies.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal effective criminal procedure victim property rights acquittal legal consequences insolvency proceedings impact civil remedy availability absence of criminal intent

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Czech collection service s. r. o., se sídlem v Praze, Primátorská 296/38, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým advokátem se sídlem v Praze, Zlatnická 1582/10, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 6/2017 ze dne 14. února 2017 a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 33 T 63/2016 ze dne 29. listopadu 2016, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení Antonína Vejsady, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem obvodního soudu byl vedlejší účastník shledán vinným zločinem poškození věřitele a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Poškozenou stěžovatelku soud odkázal s jejím nárokem na civilní řízení, neboť zjišťování jednotlivých složek způsobené škody by neúměrně protáhlo řízení.

2. Městský soud k odvolání vedlejšího účastníka a stěžovatelky rozhodnutí obvodního soudu zrušil a vedlejšího účastníka zprostil obžaloby. Dospěl k závěru, že není dána subjektivní stránka trestného činu, neboť vedlejší účastník nechtěl stěžovatelku jako věřitele poškodit, pouze se snažil uspokojit i další pohledávky. Pohledávka stěžovatelky byla uplatněna v civilním řízení a okolnosti věci neodpovídají běžně se vyskytujícím trestným činům poškozování věřitele. Poškozenou stěžovatelku soud odkázal s jejím nárokem na civilní řízení.

3. Proti rozhodnutí městského i obvodního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a ochranu majetku. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že právní řád stěžovatelce nenabízí žádnou ochranu proti protiprávnímu jednání vedlejšího účastníka, možnost uspokojení její pohledávky je omezená s ohledem na probíhající insolvenční řízení. Závěr o absenci úmyslu vedlejšího účastníka neodpovídá provedeným důkazům. Jednání vedlejšího účastníka nevedlo k uspokojení jiných pohledávek, neboť z majetku obchodní společnosti hradil pouze své vlastní dluhy. Okolnosti, které stěžovatele podle soudu vyviňovaly, nebyly způsobeny jeho jednáním, ale v důsledku předběžného opatření vydaného na návrh stěžovatelky. Samotná spornost směnečného závazku pak podle stěžovatelky nemůže mít vliv na posouzení jednání vedlejšího účastníka.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 24/02

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků ochrany práv) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby [nález

sp. zn. I. ÚS 3196/12

ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301)].

6. Uvedené však nic nemění na tom, že povinnost vedení efektivního trestního řízení je povinností prostředků a nikoli výsledku. Povinností spočívající na státu je zajistit, že proběhne řádné a adekvátní trestní vyšetřování a že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně a efektivně, totiž tak, aby jejich konání bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (odst. 18 nálezu

sp. zn. I. ÚS 3196/12

). Úprava práv poškozeného v trestním řádu nezakládá žádné ústavně zaručené právo, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní satisfakce [srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 84/99

ze dne 8. 4. 1999 (U 29/14 SbNU 291) nebo usnesení

sp. zn. II. ÚS 361/96

ze dne 26. 2. 1997 (U 5/7 SbNU 343)].

7. Ve věci stěžovatelky byla nejen podána obžaloba, ale věc byla též projednána před soudem, přičemž v odvolacím řízení byl vedlejší účastník obžaloby zproštěn. Ústavní soud tak stěžovatelce nemůže přisvědčit, že by došlo k nedostatečnému vyšetření sporného jednání. Skutečnost, že soud vedlejšího účastníka obžaloby zprostil, do práv a svobod stěžovatelky jakožto poškozené nezasahuje.

8. Z hlediska eventuálních majetkových práv poškozené pak Ústavní soud připomíná, že se stěžovatelka se může nadále domáhat nároku na náhradu škody samostatně v řízení před civilními soudy. Má tedy nadále k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv. Samotná skutečnost, že možnost uspokojení směnečné pohledávky je omezena z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na věci nic nemění - stěžovatelka nijak nevylíčila, v čem by se její zásadním způsobem postavení změnilo, pokud by jí náhradu škody přiznal trestní soud.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu