Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 1233/17 ECLI:CZ:US:2017:2.US.1233.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of appeal remedies in criminal proceedings.

Case Number II.ÚS 1233/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against a criminal conviction for obstructing official decisions. The petitioner argued that fundamental trial principles were violated, but the Court found he failed to file an appeal (dovolání) against the appellate court's decision. The Court ruled that exhausting ordinary and extraordinary remedies is a mandatory prerequisite for admissibility, preventing direct constitutional review of criminal judgments.

Legislator headnote

AI generated

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint in criminal matters is inadmissible unless the applicant has exhausted all available legal remedies, including the appeal (dovolání), as the Constitutional Court acts only as a last resort.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies criminal appeal procedure subsidiarity principle fundamental rights protection

Cited Legislation

AI generated
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 265a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem, se sídlem Karola Śliwky 621/5, Karviná - Fryštát, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 71 T 113/2015-320 ze dne 21. dubna 2016 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 584/2016-365 ze dne 30. listopadu 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou u Okresního soudu v Ostravě a postoupenou tímto soudem k vyřízení Ústavnímu soudu podáním ze dne 12. 4. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že v trestním řízení vedeném proti němu došlo k zásadnímu pokřivení základních zásad trestního řízení, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Odvolání stěžovatele a státního zástupce byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuta jako nedůvodná.

3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

5. V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Uvedené znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy).

6. V projednávaném případě, jak Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Ostravě, stěžovatel nepodal proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání. Nic takového ostatně v ústavní stížnosti ani netvrdí.

9. Ústavní soud zdůrazňuje, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku, je-li přípustné podle § 265a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Otázkou (ne)přípustnosti ústavní stížnosti v trestních věcech v souvislosti s podáním dovolání se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb., ST 38/72 SbNU 599). Z uvedeného stanoviska vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že "každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání". Účelem dovolání je totiž vedle sjednocování judikatury i ochrana práv, zejména práv základních, a po Nejvyšším soudu lze požadovat, aby cestou interpretace ustanovení trestního řádu o dovolání zajistil naplnění obou zmíněných účelů dovolání. Naopak příliš restriktivní výklad ustanovení o důvodnosti dovolání je ústavně neudržitelný.

10. Stěžovatel tedy byl povinen před podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé vyčerpat dovolání coby mimořádný opravný prostředek, který byl v jeho věci přípustný podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu. Tuto podmínku přípustnosti ústavní stížnosti však nesplnil (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 699/16

ze dne 14. 3. 2016,

sp. zn. I. ÚS 816/16

ze dne 23. 3. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 3258/15

ze dne 6. 4. 2016,

sp. zn. I. ÚS 643/16

ze dne 17. 5. 2016,

sp. zn. I. ÚS 1042/16

ze dne 5. 4. 2016 a další, vydaná v obdobných věcech a dostupná na http://nalus.usoud.cz).

11. Ústavní soud se tedy nemohl zabývat meritem věci a musel ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj