Constitutional Court dismisses appeal against civil court decision under 10,000 CZK as bagatelnity.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by Mr. and Mrs. Dobré against a first-instance civil judgment. The plaintiffs argued that the civil court's refusal to review the decision violated their right to judicial review because the disputed amount exceeded the previous threshold. The court held that the decision was clearly inadmissible as the sum was legally defined as bagatelnity, meaning the interest in efficient judicial administration outweighs the right to review in such minor cases.
Legislator headnote
AI generated§ 202 odst. 2 o. s. ř.; čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: The Constitutional Court rejects constitutional complaints regarding decisions on bagatelnity amounts, as the interest in an efficient judicial system prevails over the right to review in such cases.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Martina Dobrého a Ing. Miloslavy Dobré, zastoupených Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017 č. j. 11 Co 35/2017-58, spojené s návrhem na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, za účasti Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 1 a společnosti FIRO-tour, a. s., se sídlem v Praze, Národní třída 37/38, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, spojenou s návrhem na zrušení shora citovaného zákonného ustanovení, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2016 č. j. 31 C 51/2016-52 bylo ve věci stěžovatelů jako žalobců proti žalované vedlejší účastnici řízení rozhodnuto tak, že výrokem I. soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 646 Kč s příslušenstvím, výrokem II. uložil žalované zaplatit stěžovatelům tutéž částku a ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání do zamítavého výroku (I.) a výroku o nákladech řízení.Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č. j. 11 Co 35/2017-58 bylo odvolání odmítnuto jako nepřípustné s odkazem na § 202 odst. 2 o. s. ř., jelikož směřovalo proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, nepřevyšujícím 10 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
2. Stěžovatelé jsou toho názoru, že je jim odpíráno právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti k tomu zejména uvedli, že neprotestují proti tomu, že je nastavena hranice bagatelnosti, ale proti tomu, že byla zvýšena z částky 2 000 Kč na 10 000 Kč a proto napadli také předmětné zákonné ustanovení. Podle jejich názoru takovou částku, vzhledem k běžným cenám a příjmům v České republice, za bagatelní považovat nelze.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je i ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelů. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozsudku, k tomu ve zkoumaném případě nedošlo.
5. Odkaz stěžovatelů na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod také není případný. Stěžovatelé netvrdí, že by napadený právní předpis byl v rozporu s ústavním zákonem z jiného důvodu, než pro nesoulad s uvedeným článkem Listiny, takže není ani dána podmínka podle § 74 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení ust. čl. I bodu 89. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, byl odmítnut z důvodu zjevné neopodstatněnosti samotné ústavní stížnosti, jak plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu v obdobných věcech.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu