Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the petitioner against a Supreme Court decision halting appeal proceedings. The petitioner failed to comply with statutory requirements, specifically lacking mandatory legal representation and repeatedly ignoring prior warnings about procedural defects. The court dismissed the complaint because the petitioner's persistent failure to adhere to these formalities rendered the filing inadmissible under the relevant law.
Legislator headnote
AI generatedLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner fails to meet statutory requirements, particularly the mandatory obligation to be represented by a lawyer, especially when such defects have been previously identified and corrected.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2017 č. j. 30 Cdo 2054/2016-132, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ireny Nosálkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 4. 5. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno dovolací řízení ve sporu o ochranu osobnosti vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 242/2014. Důvod zastavení dovolacího řízení spočíval v nesplnění podmínek dovolacího řízení stěžovatelem.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 3759/15
,
sp. zn. II. ÚS 292/16
,
sp. zn. II. ÚS 293/16
,
sp. zn. I. ÚS 879/16
,
sp. zn. II. ÚS 1616/16
,
sp. zn. I. ÚS 1778/16
,
sp. zn. II. ÚS 1779/16
; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 2127/16
,
sp. zn. II. ÚS 2506/16
,
sp. zn. II. ÚS 2997/16
,
sp. zn. II. ÚS 3787/16
,
sp. zn. III. ÚS 3875/16
,
sp. zn. II. ÚS 114/17
,
sp. zn. II. ÚS 302/17
,
sp. zn. IV. ÚS 303/17
,
sp. zn. III. ÚS 304/17
,
sp. zn. I. ÚS 712/17
,
sp. zn. III. ÚS 1057/17
, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj