Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 1125/17 ECLI:CZ:US:2017:2.US.1125.17.1 AI generated

Constitutional complaint dismissed because constitutional review requires exhaustion of ordinary appeal remedies first.

Case Number II.ÚS 1125/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ms. Jitka Hermanova against lower court rulings regarding property rights and fair trial rights. The applicant had already filed an appeal with the Supreme Court, which had not yet been decided, leaving the legal proceedings incomplete. The court ruled that the complaint was inadmissible because the principle of exhaustion of remedies requires all ordinary and extraordinary legal avenues to be fully utilized before seeking constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, včetně řádných a mimořádných opravných prostředků.

Keywords

AI generated
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary appeal remedies subsidiarity principle legal certainty Czech Constitutional Court procedural prerequisites

Cited Legislation

AI generated
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
1 a 3 a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Hermanové, právně zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017 č. j. 25 Co 460/2016-193 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 2016 č. j. 64 C 225/2011-173, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Z poučení o opravných prostředcích uvedeného v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze je zřejmé, že proti němu lze podat dovolání. Stěžovatelka proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze dle svého tvrzení v ústavní stížnosti dovolání skutečně podala a o tomto dovolání dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Takováto situace představuje důvod k odmítnutí ústavní stížnosti.

5. Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona. Podala-li stěžovatelka ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jejího náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, a to s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti a s ní související princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci.

6. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. V případě, že by návrhu na zrušení rozsudku nevyhověl Nejvyšší soud, bude mít stěžovatelka i nadále otevřenu cestu k podání ústavní stížnosti. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 101/95

nebo usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 178/06

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou k dispozici na http://nalus.usoud.cz.

7. Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.

8. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2017

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj