Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 984/17 ECLI:CZ:US:2017:2.US.984.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Case Number II.ÚS 984/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it contained numerous formal and substantive defects, including a complete absence of relevant constitutional arguments and mandatory lawyer representation. Although the court issued a summons to correct these deficiencies and informed the applicant about the necessity of legal counsel, the applicant failed to respond or appoint a lawyer within the prescribed deadline. Consequently, the court was legally bound to dismiss the complaint under the relevant statute as the applicant could not be held responsible for the court's inability to assess the merits of an unrepresented and defective petition.

Legislator headnote

AI generated

§ 30, § 31, § 34 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to remove formal and substantive defects, particularly the mandatory requirement of lawyer representation, within the specified time limit.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation formal defects of complaint Constitutional Court procedure substantive defects dismissal of constitutional complaint

Cited Legislation

AI generated
§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 34 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele M. Š., t. č. Věznice Pardubice, P. O. Box 18, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 11 T 11/2015-34, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 32 T 134/2010-879, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 30. 3. 2017 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "Návrh stížnosti k Ústavnímu soudu", v němž jsou označena v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů a je namítáno, že nebyl dostatečně specifikován souhrnný trest.

Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména v něm nebyla obsažena žádná relevantní ústavněprávní argumentace a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 5. 4. 2017, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byl informován o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta a je proto namístě požádat o přidělení advokáta Českou advokátní komoru podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Navzdory tomuto poučení stěžovatel dne 10. 4. 2017 požádal Ústavní soud o přidělení advokáta, případně o sdělení kontaktu na subjekt, který by mu mohl advokáta přidělit.

Na tuto žádost Ústavní soud stěžovatele přípisem, jemu doručeným dne 18. 4. 2017, odkázal na závěrečný odstavec poučení předchozí výzvy k odstranění vad návrhu a připomněl, že advokáta může v tomto řízení určit pouze Česká advokátní komora.

Na tuto výzvu již stěžovatel nijak nezareagoval.

Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 5. 5. 2017.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnil. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít relevantní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně posoudit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj