Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 769/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.769.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses pension claimant's appeal citing lack of new legal arguments and procedural compliance.

Case Number I.ÚS 769/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a pension applicant against administrative court rulings denying his old-age pension. The applicant argued that courts applied inapplicable laws regarding his time in custody and failed to correct erroneous insurance records, claiming procedural violations and discrimination. The court dismissed the appeal as clearly unfounded because the applicant raised identical arguments without new evidence or legal reasoning, relying on provisions that did not affect his case.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they are clearly unfounded, particularly when the complainant repeats previous arguments without substantiating them with new facts or legal analysis.

Keywords

AI generated
constitutional complaint clearly unfounded pension insurance time in custody procedural fairness repeated arguments administrative review

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Rouba, zastoupeného Mgr. Alicí Kordovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pobřežní 780/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 251/2016-23 ze dne 18. ledna 2017 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 16 Ad 17/2016-58 ze dne 15. srpna 2016, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Plzni a České správy sociálního zabezpečení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel neuspěl ve správním řízení s žádostí o přiznání starobního důchodu. Krajský soud jeho následnou žalobu zamítl s tím, že stěžovatel nezískal potřebnou dobu pojištění. Pro její posouzení je zásadní, jaké předpisy platí v době rozhodování. Stěžovateli se ani nepodařilo zpochybnit údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost zamítl kromě jiného z toho důvodu, že stěžovateli do doby pojištění nemůže být započítán pobyt ve vazbě, neboť nebyl zařazen do práce.

2. Proti rozhodnutí Nejvyššího a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, práva na odškodnění, k diskriminaci a zneužití práva. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že pro posouzení účasti na pojištění po dobu pobytu ve vazbě bylo na věc stěžovatele užito zcela nepřiléhavého ustanovení. Stěžovatel navíc nemohl ovlivnit, zda bude do práce zařazen. Potřebná doba pojištění v případě stěžovatele činí 25 let, nikoliv 30 let, protože nelze na právní vztahy vniklé v dřívější době užít pozdějších předpisů. Orgány sociálního zabezpečení byly oprávněny kontrolovat údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Měly tedy stěžovatel vyzvat k jejich opravě, pokud tyto údaje nebyly správné. Stěžovatel též uvedl, že je dlouhodobě šikanován ze strany veřejné moci, která s ním zachází jinak než s ostatními osobami.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 24/02

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil obdobné námitky, jaké již dříve uplatnil před správními soudy, aniž by bližší argumentací vyvracel jejich závěry. Na napadená rozhodnutí tak lze odkázat a nad rámec toho uvést následující [míra konkrétnosti námitky do značné míry předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání, srov. odst. 13 nálezu

sp. zn. IV. ÚS 919/14

ze dne 10. 12. 2014 (N 225/75 SbNU 521)]:

5. Přestože stěžovatel opakovaně namítal, že na jeho věc byla vědomě užita ustanovení, která na ni nelze použít, takovou vadu se mu jednoznačně vylíčit nepodařilo a Ústavní soud ji z vlastní činnosti neshledal. Ve vztahu k pojištění po dobu pobytu ve vazbě sám stěžovatel odkázal na znění § 5 odst. 1 písm. l) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění od 1. 3. 2009, které na jeho věc nedopadá. Tvrzení stěžovatele, že měl být vyzván k doplnění chybějících údajů vypovídajících o nesprávnosti evidenčních listů, se pak míjí s rozhodovacími důvody napadených rozhodnutí. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel tato tvrzení neprokázal.

6. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavního významu neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatele je srozumitelný, logický a věcně přiléhavý. Ústavní soud v jejich postupu a rozhodování neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu