Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaint due to lack of lawyer representation and procedural defects.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by petitioner Petra Bartheldi against three Supreme Court decisions. The petitioner argued for the annulment of these rulings, but the Court found the submission lacked required formalities and failed to comply with statutory requirements for initiating proceedings. The Court rejected the complaint because the petitioner repeatedly failed to correct procedural defects, including the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, despite prior warnings.
Legislator headnote
AI generatedLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30, § 31, § 34, § 41, § 43: A constitutional complaint is inadmissible if it lacks required formalities or if the complainant fails to correct known defects after being properly warned, particularly regarding the mandatory requirement of legal representation.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 262/2017-184 ze dne 8. března 2017, č. j. 30 Cdo 4983/2016-180 ze dne 8. března 2017 a č. j. 30 Cdo 4982/2016-182 ze dne 8. března 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 262/2017-184 ze dne 8. 3. 2017 (kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 59/2014-83 ze dne 5. 11. 2014), dále usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4983/2016-180 ze dne 8. 3. 2017 (kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 134/2015-136 ze dne 10. května 2016) a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4982/2016-182 ze dne 8. 3. 2017 (kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 135/2015-139 ze dne 10. 5. 2016).
2. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (viz § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), a stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz § 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávané věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 3759/15
,
sp. zn. II. ÚS 292/16
,
sp. zn. I. ÚS 879/16
,
sp. zn. I. ÚS 1778/16
,
sp. zn. II. ÚS 1779/16
).
6. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 113/17
ze dne 6. 2. 2017,
sp. zn. II. ÚS 114/17
ze dne 17. 1. 2017,
sp. zn. III. ÚS 304/17
ze dne 3. 2. 2017,
sp. zn. I. ÚS 1053/17
ze dne 20. 4. 2017 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj