Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and formal defects.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ján Krišiči against a municipal court decision, citing multiple formal and substantive deficiencies. The applicant had previously been repeatedly advised to engage a lawyer for constitutional proceedings but failed to comply with this requirement in the current instance. The court ruled that while prior warnings were sufficient to establish the principle, insisting on a fresh warning would be an inefficient and formalistic approach, leading to the dismissal of the petition.
Legislator headnote
AI generated§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court may dismiss a petition without a hearing if the applicant fails to remove defects, including the mandatory requirement of legal representation, provided the applicant has been previously and reliably informed of this obligation.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu Jána Krišici, podanému proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 97/2017-242 ze dne 23. 3. 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 4. 2017 se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze.
Podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené soudem.
Ústavní soud je však přesvědčen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se již tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Tak se stalo i v nyní projednávaném případě. Stěžovatel byl totiž v minulosti již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl řádně poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních
sp. zn. IV. ÚS 3677/12
,
III. ÚS 495/12
,
IV. ÚS 3970/11
,
IV. ÚS 495/12
či
IV. ÚS 2552/12
, a v dalších, řádově desítkách případů). Následně pak již Ústavní soud vadná podání stěžovatele odmítal pro vady, aniž by stěžovatele vyzýval k jejich odstranění (např. v řízení sp. zn. 2 ÚS 3521/16 či
III. ÚS 1258/14
). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka