Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 1999/16 ECLI:CZ:US:2017:1.US.1999.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded and partially inadmissible due to missed deadlines.

Case Number I.ÚS 1999/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jozef Tamáš against lower court decisions regarding the suspension of execution proceedings. The applicant argued that the final court decision violated his right to a fair process by failing to examine the enforceability of a judgment he claimed was never properly served. The court ruled the complaint clearly unfounded because the Supreme Court had already rejected the appeal as legally inadmissible, and the Constitutional Court accepted this declaratory nature of the rejection. Furthermore, the Court found the complaint partially inadmissible because it was filed against the regional court decision after the statutory deadline for appeal had expired.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is clearly unfounded if the applicant's claim is already settled by a final decision declaring an appeal inadmissible, and it is inadmissible if filed against a decision after the statutory appeal period has expired.

Keywords

AI generated
constitutional complaint clearly unfounded inadmissible appeal statutory deadline enforceability of judgment fair process rights declaratory decision

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
a) a zčásti jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
V případech, kdy zákon podání dovolání nepřipouští, plyne lhůta pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí krajského soudu, nikoliv od doručení rozhodnutí odmítavého usnesení Nejvyššího soudu podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že dovolání stěžovatele bylo nepřípustné ze zákona, nebylo třeba jej podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpat.
§ 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu
V projednávané věci Nejvyšší soud své usnesení zdůvodnil odkazem na § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ve znění do 31.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jozefa Tamáše, zastoupeného Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Husova 242/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016 č. j. 20 Cdo 1210/2016-160, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. listopadu 2015 č. j. 12 Co 337/2015-139 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. června 2015 č. j. 76 EXE 1253/2012-108, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu Plzeň - město a Plzeňských městských dopravních podniků, a. s., se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, ve které se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Navrhoval zastavení exekučního řízení s tím, že exekuční titul (rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. července 2011 č.j. 28 C 339/2010-44) není vykonatelný, jelikož mu nikdy nebyl řádně doručen. Krajský soud však dospěl k závěru, že stěžovatel byl v nalézacím řízení zastoupen zákonnou zástupkyní - jeho matkou, které bylo doručováno. Následné dovolání Nejvyšší soud odmítl s tím, že stěžovatel napadl usnesení, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Odvolací soud totiž rozhodoval ve věci návrhu na zastavení exekuce k vymožení částky 1 006 Kč s příslušenstvím.

2. Stěžovatel je toho názoru, že citovanými usneseními došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Porušení spatřoval v tom, že se Nejvyšší soud věcně nezabýval jeho dovoláním. Stěžovatel se domáhal přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, který se odmítl zabývat vykonatelností exekučního titulu. Nešlo tedy o přezkoumání výroku o peněžní částce. Krajský a okresní soud pak pochybily podle stěžovatele tím, že odmítly zastavit exekuci vedenou na základě nedoručeného a nevykonatelného exekučního titulu.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a zčásti podaná po stanovené lhůtě. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Pro posouzení ústavní stížnosti je zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost ze zákona. Rozhodnutí o odmítnutí opravného prostředku z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě právo podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.

4. V projednávané věci Nejvyšší soud své usnesení zdůvodnil odkazem na § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013, podle kterého platilo, že "dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží". K dané problematice Nejvyšší soud, reaguje na vydání nálezu

sp. zn. III. ÚS 3766/14

ze dne 12. 1. 2016, vydal usnesení č. j. 20 Cdo 776/2016-216 ze dne 9. 5. 2016, ve kterém uvedl, že "předmětem přezkumu je vždy výrok odvolacího soudu, potvrzující usnesení soudu prvního stupně o tom, že návrh povinného na zastavení exekuce nařízené příslušným usnesením soudu prvního stupně se zamítá. Je-li rozhodováno o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce vedené pro peněžité plnění (resp. o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce či výkonu rozhodnutí), vždy se fakticky rozhoduje o peněžitém plnění". Takové odůvodnění nepřípustnosti dovolání ve věcech návrhu na zastavení exekuce podle § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu Ústavní soud výslovně akceptoval v odst. 30 usnesení

sp. zn. I. ÚS 2406/16

ze dne 6. 12. 2016, srov. i předchozí usnesení

sp. zn. II. ÚS 921/16

ze dne 10. 5. 2016. Od těchto nedávno judikovaných závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchýlit. Ani případná kasace napadeného usnesení Nejvyššího soudu by totiž v nynější situaci nemohla pro stěžovatele něco podstatného změnit. V části, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. V případech, kdy zákon podání dovolání nepřipouští, plyne lhůta pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí krajského soudu, nikoliv od doručení rozhodnutí odmítavého usnesení Nejvyššího soudu podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že dovolání stěžovatele bylo nepřípustné ze zákona, nebylo třeba jej podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpat. Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2015 č. j. 12 Co 337/2015-139 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 6. 2015, č. j. 76 EXE 1253/2012-108, tak byla podána zjevně opožděně. Obdobně bylo rozhodnuto také ve věci, vedené pod

sp. zn. I. ÚS 3939/16

.

6. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) a zčásti jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu