Constitutional Court dismisses appeal as unconstitutional rights were not violated and execution was fully completed.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicants against the Regional Court's decision to halt enforcement proceedings. The applicants argued that delays in the process violated their right to a fair trial and property rights, while the opposing party contended that the debt had already been fully satisfied. The court ruled that the enforcement proceedings were properly terminated because the obligation was fulfilled, and any procedural delays must be addressed through ordinary legal channels rather than constitutional review.
Legislator headnote
AI generated§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not review general court decisions unless constitutionally protected rights are violated, and procedural delays must be addressed in ordinary proceedings.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Juraje Beláčka a RNDr. Márie Beláčkové, zastoupených Mgr. Davidem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2016, č. j. 12 Co 324/2010-682, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně vyhověl návrhu stěžovatelů na zastavení exekuce částečně a částečně jej zamítl (výrok VI.) usnesením ze dne 8. 10. 2009, č. j. 1 Nc 949/2005-471, s odůvodněním, že věřitel neměl právo na vymáhané úroky z prodlení od okamžiku, kdy stěžovatelé zaplatili dluh k rukám soudního exekutora, tj. ode dne 2. 12. 2005. Co do zbytku návrh na zastavení exekuce zamítl s tím, že stěžovatelé uplatnili nepřípustné námitky, kterými měli argumentovat v řízení nalézacím, neboť exekuční soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nalézacího soudu.
Krajský soud v Brně výrok VI. rozhodnutí zrušil a řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavil usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 12 Co 324/2010-682, protože již dříve byla vymožena pohledávka včetně příslušenství a nákladů exekuce. Vymožením všech povinností bylo dosaženo účelu exekuce a přestaly existovat podmínky pro řízení o jejím zastavení.
Proti napadenému usnesení se stěžovatelé brání ústavní stížností a namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžují si na průtahy v řízení a usilují o zrušení exekučního titulu. Tvrdí, že věřitelé pouze zneužívali svých práv.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a nepřísluší mu přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, nebylo-li porušeno ústavně chráněné právo stěžovatelů, což z ústavní stížnosti ani napadených rozhodnutí zjevně nevyplývá. Stěžovatelé tvrzené porušení ústavně chráněných práv nepodpořili argumentací, na základě které by bylo možné vydat kasační nález. Na průtahy v řízení si měli stěžovat v jiném řízení a u jiného orgánu (podle § 164 a násl. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), v řízení před Ústavním soudem je nelze požadovaným způsobem řešit. Námitky směřující proti exekučnímu titulu jsou v souzené věci nepodstatné, neboť předmětem řízení o zastavení exekuce není zákonnost či ústavnost exekučního titulu, ale naplnění předpokladů pro zastavení exekuce vymezených v § 268 odst. 1 o. s. ř., tj. posouzení, zda má nadále exekuce probíhat.
Odvolací soud postupoval v souladu s procesním předpisem a vzhledem k tomu, že exekuce již byla plně provedena, řízení správně zastavil. Pokud by Ústavní soud napadené usnesení zrušil, obecné soudy by i tak musely řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavit, neboť vymáhaná povinnost již byla stěžovateli splněna a neměly by o čem rozhodovat.
Rozhodnutí je dostatečně odůvodněné, srozumitelné a jasné, vyplývá z něj, proč nelze v řízení o zastavení exekuce pokračovat; proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu