Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 520/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.520.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding execution delay versus stay of execution.

Case Number IV.ÚS 520/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings on execution proceedings. The applicant argued that courts incorrectly handled a request for a stay of execution instead of a delay, citing flawed expert evidence and lack of hearings. The court ruled that the lower courts properly assessed the request as a delay based on its content and that the applicant's arguments were clearly unfounded.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a complaint as clearly unfounded when lower courts have adequately reasoned their decision that a procedural request constitutes a delay of execution rather than a stay, and the applicant's claims lack legal basis.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal execution delay vs stay fair trial rights prejudice of adjudicated matter unfounded complaint

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§ 269 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel tvrdí, že podkladem pro vydání exekučního titulu byl vadný znalecký posudek a stěžuje si na rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 269 odst. 2 o. s. ř.
§ 266 odst. 2 o. s. ř.
Tomuto jeho požadavku odpovídá odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o. s. ř., kterým se fakticky exekuce pouze přeruší, zatímco zastavením by byla exekuce ukončena, což ani sám stěžovatel nenavrhoval.
§ 41 odst. 2 o. s. ř.
Z pohledu práva na spravedlivý proces postačuje, že návrh byl posouzen podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., přezkoumatelným způsobem a s řádným odůvodněním.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Dobroslava Španěla, zastoupeného Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku zamítl usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, návrh stěžovatele na odklad provedení exekuce s odůvodněním, že dřívější podání návrhu na obnovu řízení není významnou okolností z hlediska provedení exekuce; navíc obnova řízení nebyla pravomocně povolena. O obdobném návrhu stěžovatele již obecné soudy dříve rozhodovaly a uvedly, že podmínkou odkladu je kvalifikovaně založená pravděpodobnost, že exekuce bude v budoucnu zastavena, což v posuzované věci nebylo splněno, neboť stěžovatel pouze polemizoval s věcnou správností exekučního titulu. Stěžovatelem tvrzená nepravdivost znaleckého posudku, na jehož základě byl vydán exekuční titul, nebyla prokázána a řízení nebylo obnoveno.

Krajský soud v Brně rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a řízení zastavil, protože již dne 23. 2. 2015 se povinný domáhal odkladu exekuce s totožnou argumentací jako v později souzené věci, existuje tak překážka věci pravomocně rozsouzené, což nalézací soud nezohlednil. Odvolací soud proto rozhodnutí zrušil a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Proti výše napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za porušení svého základního práva považuje skutečnost, že obecné soudy rozhodovaly o návrhu na odklad provedení exekuce, namísto jejího zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Stěžovatel tvrdí, že podkladem pro vydání exekučního titulu byl vadný znalecký posudek a stěžuje si na rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 269 odst. 2 o. s. ř.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat, zda se v posuzované věci šlo o návrh stěžovatele na odložení provedení exekuce nebo na zastavení exekuce. Z pohledu práva na spravedlivý proces postačuje, že návrh byl posouzen podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., přezkoumatelným způsobem a s řádným odůvodněním. Obecné soudy nakonec správně vyhodnotily podání jako návrh na odklad exekuce, což mimo jiné vyplývá i z toho, že stěžovatel výslovně žádal o odložení exekuce do doby právní moci rozhodnutí o obnově řízení, kterou hodlal dosáhnout zrušení exekučního titulu. Tomuto jeho požadavku odpovídá odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o. s. ř., kterým se fakticky exekuce pouze přeruší, zatímco zastavením by byla exekuce ukončena, což ani sám stěžovatel nenavrhoval.

Ústavní soud nemůže stížnosti vyhovět, jelikož obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, a zejména odvolací soud dostatečně vysvětlil, že v případě předmětného podání šlo o návrh na odklad exekuce, o kterém již jednou obecné soudy rozhodovaly, v důsledku čehož existuje překážka věci rozsouzené. Stěžovatelem namítaná povinnost soudu nařídit jednání podle § 269 odst. 2 o. s. ř. tak na posuzovanou věc vůbec nedopadá, stejně jako nález ze dne 1. 11. 2016,

sp. zn. II. ÚS 2230/16

.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu