Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to non-exhaustion of legal remedies.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by ERZURUM s.r.o. against a Supreme Court decision that remanded the case for further proceedings. The applicant argued violations of property rights and fair trial rights regarding access to land, but the Court found the complaint inadmissible because the underlying civil litigation had not yet concluded. The Court ruled that constitutional remedies are subsidiary to ordinary legal processes and can only be exhausted when the case is finally resolved.
Legislator headnote
AI generated§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies, as constitutional review is subsidiary to ordinary judicial processes and applies only to final decisions.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky ERZURUM s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 22 Cdo 3242/2015-516, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a společnosti PP - realit s.r.o., se sídlem Spodní 1, Praha 5 - Lahovice, jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. března 2017, stěžovatelka navrhla zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. října 2013 č. j. 10 C 54/2008-391 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zřízení věcného břemene chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky vedlejší účastnice řízení.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 16. září 2014 č. j. 31 Co 170/2014-446 zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 22 Cdo 3242/2015-516 zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se znovu zabýval námitkou, že si stěžovatelka způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem úmyslně či z hrubé nedbalosti.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že bylo zasaženo její vlastnické právo, neboť nemůže volně nakládat se svými nemovitostmi, stavbami, které stojí na pozemcích vedlejší účastnice řízení. Domnívala se také, že především v řízení před okresním soudem bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, a tím i právo na spravedlivý proces.
II. Přípustnost ústavní stížnosti
6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004
sp. zn. I. ÚS 236/04
(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
8. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006
sp. zn. IV. ÚS 125/06
(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008
sp. zn. III. ÚS 1692/08
, usnesení ze dne 7. listopadu 2012
sp. zn. I. ÚS 4033/12
či usnesení ze dne 28. srpna 2013
sp. zn. I. ÚS 1503/13
]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (např. usnesení ze dne 16. února 2011
sp. zn. III. ÚS 256/11
).
9. V předložené věci stěžovatelka napadla ústavní stížností kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení krajskému soudu. Řízení ve věci stěžovatelky proto doposud neskončilo. Námitky, které stěžovatelka předložila, bude moci uplatnit i proti konečnému rozhodnutí ve věci. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud však naplnění žádné z uvedených podmínek v předložené věci neshledal.
11. Ústavní stížnost stěžovatelky je tak nepřípustná. Nic jí však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.
12. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj