Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 513/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.513.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses judge's recusal request due to 40-year friendship with party, ruling no objective doubt exists.

Case Number I.ÚS 513/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a request to recuse Judge David Uhlir from hearing a constitutional complaint against O. H. The court found that while the judge claimed a 40-year friendship with the party, this relationship did not create objective doubts about his impartiality. Consequently, the judge was not excluded from the proceedings as required by the relevant statute.

Legislator headnote

AI generated

§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; Recusal of a constitutional court judge is only justified if there are objective grounds for doubting his impartiality, and a mere professional or personal relationship without further context does not constitute such grounds.

Keywords

AI generated
constitutional court recusal impartiality standard objective doubt test judge disqualification friendship bias

Cited Legislation

AI generated
§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Davida Uhlíře (jako soudce zpravodaje) z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele O. H., t. č. ve vazební věznici v Teplicích, zastoupeného JUDr. Michalem Hráským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ostrovského 911/30, takto:

Soudce David Uhlíř je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 513/17

.

Odůvodnění:

1. Soudce David Uhlíř jako člen I. senátu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele J. K. vedené pod

sp. zn. I. ÚS 513/17

přípisem ze dne 5. 4. 2017 oznámil předsedovi II. senátu, že se cítí být podjatým, jelikož stěžovatele, O. H., dobře zná už 40 let, byl jeho spolužákem na PF UK a tyká si s ním.

2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod].

4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

5. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.

6. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého studia i profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami působícími v právnických profesích, na akademické půdě, při publikační činnosti či při činnostech a příležitostech jiných. Samotná existence profesního vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.

7. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení § 10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2017 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě existuje důvod podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Davida Uhlíře z projednání a rozhodování věci

sp. zn. I. ÚS 513/17

pro jeho blízký vztah k osobě stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu