Constitutional Court dismisses appeal claiming property rights violation regarding ownership of a deer shot during a hunt.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant against civil court rulings awarding damages for the death of a deer. The defendant argued that he was not the owner of the deer despite purchasing it, claiming a violation of property rights. The court ruled that the lower courts correctly determined ownership based on the hunting law and the specific circumstances of the kill, finding no constitutional violation.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 5 zákona o myslivosti: The Constitutional Court does not review the substantive correctness of ordinary court decisions but only their constitutional compliance, dismissing complaints where lower courts clearly and correctly apply statutory ownership rules based on factual evidence.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti J. R., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016, č. j. 25 Co 210/2016-169, a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 2. 2016, č. j. 107 C 29/2014-129, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře uložil rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 107 C 29/2014-129, stěžovateli a dalšímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 49 542 Kč z titulu náhrady škody v důsledku upytlačení daňka v honitbě žalobce. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 25 Co 210/2016-169, žalobu zamítl v rozsahu 14 128 Kč jako hodnoty paroží, jehož vlastníkem je žalobce a které může být vráceno; ve zbytku rozsudek potvrdil. Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do ochrany vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v závěru soudů, že stěžovatel nebyl vlastníkem daňka, přestože jej neupytlačil, nýbrž zakoupil od třetí osoby - následně daněk unikl do honitby žalobce, kde jej stěžovatel zastřelil.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. V tomto případě obecné soudy ústavně konformním způsobem, jasně a srozumitelně odůvodnily závěr, který stěžovatel v řízení setrvale zpochybňoval a na kterém založil rovněž svoji ústavní stížnost - že se žalobce nemohl stát vlastníkem daňka (jeho paroží). Soudy vyšly z § 5 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o myslivosti"), podle kterého bez povolení majitele nesmí v honitbě nikdo lovit ani vypouštět zvěř. V daném případě se jednalo o daňka skvrnitého stáří 4,5 roku, který byl ve smyslu § 2 písm. b) a d) zákona o myslivosti volně žijícím živočichem, pohyboval se ve volné přírodě a v blízkosti dančí tlupy, byl tzv. mistrovsky střelen do krční páteře a na místě zhasl; stalo se tak v honitbě, pročež vlastníkem daňka je majitel honitby - žalobce.
Na tomto závěru nemohlo nic změnit, zakoupil-li snad stěžovatel daňka na farmě, popř. směnil za jelení zvěřinu a následně nezabránil jeho úniku z oplocenky nebo jej záměrně vypustil do honitby. Soudy přihlédly k tomu, že daněk byl usmrcen výstřelem z nelegálně držené opakovací kulovnice, jejíž majitelkou (držitelkou zbrojního průkazu) byla manželka stěžovatele a stalo se tak z pomalu jedoucího automobilu, tedy způsobem, který je zakázán podle § 45 odst. 1 písm. h) zákona o myslivosti a hodnocen jako zvlášť zavrženíhodný. Je mimoto nerozhodné, zda střílel stěžovatel sám anebo zda opatřil zbraň a řídil vozidlo, z jehož pravého zadního sedadla otevřeným oknem střílel spolupachatel, který byl společně se stěžovatelem odsouzen trestním soudem, a byla mu též napadenými rozsudky uložena povinnost k náhradě škody. Ve snaze vyhnout se odpovědnosti navíc stěžovatel se spolupachatelem při pronásledování svědkem a příslušníky policie daňka vyhodili do příkopu u silnice (tzv. škarpy) a zbraň ukryli do krmelce v blízké oboře.
Významným podkladem napadených rozhodnutí civilních soudů byl rozsudek Okresního soudu v Kutné hoře ze dne 30. 6. 2014, č. j. 14 T 55/2014-270, kterým byl stěžovatel odsouzen za přečiny pytláctví, krádeže a nedovoleného ozbrojování; také proti tomuto rozsudku se stěžovatel bránil opravnými prostředky včetně ústavní stížnosti, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1795/15
. Rovněž v trestním řízení stěžovatel založil svoji obhajobu na tvrzení, že vlastníkem daňka byl on. Následně stěžovatel neúspěšně usiloval o obnovu trestního řízení; ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů o obnově byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2017,
sp. zn. I. ÚS 31/17
.
Stěžovatelova setrvalá nespokojenost se závěry obecných soudů nemůže být důvodem pro zásah soudu ústavního. Soudy při svém rozhodování beze zbytku dodržely ústavní rámec své činnosti, a proto Ústavní soud stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu