Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 3559/16 ECLI:CZ:US:2017:1.US.3559.16.2 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding excessive lawyer fees in a low-value enforcement case.

Case Number I.ÚS 3559/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the University of Opava's constitutional complaint against a district court ruling on enforcement costs. The court found that the lawyer fees charged were based on a statutory tariff for a case involving only a negligible debt of 6,320 CZK. Consequently, the court held that such trivial amounts cannot constitute a violation of fundamental rights or justify constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; Bagatelní částky v exekučním řízení nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod, a ústavní stížnost v takových případech je zjevně neopodstatněná.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal lawyer fees tariff enforcement costs bagatelní částky fundamental rights violation procedural justice access to court

Cited Legislation

AI generated
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. b) of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 odst. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 37 odst. 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 11 odst. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Dle vedlejšího účastníka bylo dále na místě ponížení odměny exekutora a paušální náhrady nákladů o 50 %, neboť byly splněny podmínky předvídané § 11 odst.
Art. 37 odst. 3 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Cited Case Law

AI generated
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 248/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to unexamined witnesses in minor traffic damage case.
III. ÚS 748/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to trivial compensation amount.
I. ÚS 988/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding court costs and lawyer fees.
III. ÚS 251/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low court costs as unreasonable.
III. ÚS 1267/15
Constitutional Court dismisses complaint over lawyer fees for small claims filed repeatedly under standard form.
IV. ÚS 952/15
Constitutional Court dismisses municipality's appeal as it lacks standing to sue in enforcement proceedings.
IV. ÚS 1585/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low lawyer fees in a minor enforcement case.
II. ÚS 1149/15
Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal treatment in enforcement costs under the Lawyers' Tariff.
III. ÚS 1417/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees in a low-value enforcement proceeding.
I. ÚS 1537/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low court costs as unreasonable and not a fundamental rights violation.
I. ÚS 1567/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding equal treatment in enforcement proceedings.
IV. ÚS 1584/15
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding equal treatment in enforcement proceedings.
III. ÚS 1784/15
Constitutional Court dismisses complaint as clearly unfounded due to prior rejection of identical claims in similar cases.
IV. ÚS 1788/15
Constitutional Court dismisses appeal on execution costs as trivial, citing lack of extreme deviation from standards.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Lichovníka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky, Slezské univerzity v Opavě, se sídlem Na Rybníčku 626, 746 01 Opava, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem nám. Republiky 2/1, 746 01 Opava, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 8. 2016, č. j. 22 EXE 4430/2015-96, spojené s návrhem na zrušení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 26. 10. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí z důvodu porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, práva na ochranu vlastnictví a legitimního očekávání dle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s garantovaným požadavkem rovného zacházení a zákazu diskriminace ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny.

2. Ústavní soud z napadeného rozhodnutí a z ústavní stížnosti zjistil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Opavě bylo rozhodnuto o výši nákladů exekuce v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Vlastimilem Porostlým, Exekutorský úřad Ostrava. V tomto exekučním řízení vystupovala stěžovatelka jako oprávněná a vedlejší účastník jako povinný. Exekuční řízení bylo vedeno pro jistinu ve výši 6.320 Kč, a to na základě exekučního titulu - rozhodnutí o vyměření poplatku za studium Slezské univerzity v Opavě, Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné ze dne 7. 7. 2014, č. j. SU/OPF/OSS/10902/2014/kpi ve znění usnesení Slezské univerzity v Opavě, Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, č. j. SU/OPF/OSS/27213/2015/jh ze dne 31. 8. 2015. Soudní exekutor určil výši nákladů soudního exekutora částkou 7.865 Kč, zahrnující odměnu exekutora za provedení exekuce ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč a 21% DPH z těchto částek ve výši 1.365 Kč, a dále výši nákladů stěžovatelky coby oprávněné částkou 9.075 Kč, zahrnující odměnu za dva celé úkony právní služby po 1.500 Kč (převzetí věci a předžalobní výzva), dále dva poloviční úkony právní služby po 750 Kč (převzetí věci pro exekuční řízení a podání exekučního návrhu), jeden celý úkon po 1.500 Kč za vyjádření k návrhu na zastavení exekuce, 5x režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH v celkové výši 1.575 Kč.

3. Proti tomuto příkazu podal vedlejší účastník včas námitky s poukazem na to, že ve třicetidenní lhůtě od doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti zaplatil na účet exekutora celou pohledávku včetně nákladů exekuce. Vedlejší účastník neuhradil pouze náklady stěžovatelky převyšující částku 484 Kč včetně DPH, neboť náklady stěžovatelky byly soudním exekutorem dle jeho názoru požadovány v rozporu s ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") - podle § 14b odst. 2 a 5 advokátního tarifu měly být účtovány pouze dva úkony právní služby po 100 Kč a dva režijní paušály po 100 Kč. Dle vedlejšího účastníka bylo dále na místě ponížení odměny exekutora a paušální náhrady nákladů o 50 %, neboť byly splněny podmínky předvídané § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Soudní exekutor námitkám nevyhověl a postoupil je k rozhodnutí soudu.

4. Okresní soud v Opavě napadený příkaz soudního exekutora změnil. V souladu s námitkami vedlejšího účastníka okresní soud vyčíslil náklady exekuce na 484 Kč (náklady stěžovatelky coby oprávněné) a 3932,50 Kč (náklady exekutora). Okresní soud rozhodl, že celková výše vymáhané pohledávky činila 10.736,50 Kč (vedle nákladů exekuce uvedených výše rovněž jistina ve výši 6.320 Kč) a zaplatil-li vedlejší účastník dne 15. 3. 2016 v zákonné třicetidenní lhůtě počítané od 26. 2. 2016 na účet exekutora částku 10.737 Kč, byla tím exekuce způsobem stanoveným v § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, i provedena. Okresní soud dále uvedl, že nesprávné vyčíslení nákladů exekuce ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti a následném exekučním příkazu nemá na uvedený závěr žádný vliv a nemůže jít k tíži vedlejšího účastníka.

5. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž napadla způsob výpočtu nákladů stěžovatelky coby oprávněné v exekučním řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla protiústavnost § 14b advokátního tarifu, jenž je dle jejího tvrzení v rozporu s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces, právem na právní pomoc, právem nebýt diskriminován a ústavně zaručeným principem rovnosti. Stěžovatelka ve stížnosti připomněla, že argument neústavnosti § 14b advokátního tarifu byl prezentován již v řízení před okresním soudem, který jej však zamítl. Spolu se zrušením napadeného rozhodnutí okresního soudu pak stěžovatelka navrhla rovněž zrušení ustanovení § 14b advokátního tarifu.

6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu nepřísluší v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. např. nález

sp. zn. IV. ÚS 2519/07

ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

9. Ústavní soud dále pokládá za potřebné konstatovat, že otázku náhrady nákladů řízení ve své judikatuře řešil již mnohokrát. Proto je nutno opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. Nicméně vzhledem k tomu, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, je Ústavní soud oprávněn podrobit přezkumu i tato rozhodnutí, avšak pouze z toho pohledu, zda nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. zda z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces [viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 624/06

ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319)]. Takovou povahu však napadené rozhodnutí okresního soudu nemá.

10. Ústavní soud dále připomíná, že pokud by byly přiznány náklady podle představ stěžovatelky, jednalo by se o částku ve výši 9.075 Kč, respektive 8.591 Kč, neboť částka ve výši 484 Kč již byla vedlejším účastníkem uhrazena. Tuto částku lze ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi [např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 695/01

ze dne 29. 4. 2002, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 248/01

ze dne 30. 8. 2001, usnesení

sp. zn. III. ÚS 748/07

ze dne 4. 4. 2007, nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

ze dne 25. 7. 2012 (N 132/66 SbNU 61) aj.] opakovaně najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti nákladovému výroku v bagatelní věci. Jinými slovy, řízení o ústavní stížnosti v případech, v nichž se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, respektive do stanovení jejich hranice.

11. Ústavní soud neshledal důvod, aby řádně odůvodněný závěr okresního soudu, podle něhož v projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu, z ústavního hlediska zpochybňoval [srov. obdobně rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 251/15

a

III. ÚS 1267/15

]. Ústavní soud v této souvislosti také připomíná rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 952/15

, v němž jako obiter dictum poukázal na to, že si lze jen stěží představit, že by snad v aplikaci § 14b odst. 2 advokátního tarifu bylo možné spatřovat kvalifikovaný exces, jenž by "vytvářel prostor pro vyhovění ústavní stížnosti". Ústavní soud ostatně připomíná, že obdobně argumentoval i v řadě dalších srovnatelných věcí [srov. rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 1585/15

,

II. ÚS 1149/15

,

III. ÚS 1267/15

,

III. ÚS 1417/15

,

I. ÚS 1537/15

,

I. ÚS 1567/15

,

IV. ÚS 1584/15

,

III. ÚS 1784/15

,

IV. ÚS 1788/15

a

I. ÚS 1832/15

].

12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Na základě výše uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí Okresního soudu v Opavě mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Stejně tak byl odmítnut i návrh na zrušení § 14b advokátního tarifu s ústavní stížností spojený, neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu