Constitutional Court disqualifies judge due to long-term hostile behavior by litigant creating reasonable doubt of impartiality.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic disqualified Judge Ludvík David from hearing a constitutional complaint against the applicant J. B. The court found that the judge's self-reported disqualification was justified by the applicant's long-term hostile behavior, including public attacks and a request for disciplinary action. Relying on the principle that impartiality must be assessed both subjectively and objectively, the court held that the judge's reasonable doubt of his own impartiality warranted his removal from the case.
Legislator headnote
AI generated§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; Impartiality of a judge must be assessed both subjectively and objectively, and a judge may be disqualified if there are reasonable doubts about their impartiality arising from personal relationships or hostile conduct by a party.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o vyloučení soudce Ludvíka Davida z rozhodování ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Horákem, advokátem, se sídlem Cejl 37/62, Brno, takto:
Soudce Ludvík David je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. II. ÚS 3791/16
.
Odůvodnění:
1. Soudce Ludvík David, člen II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod
sp. zn. II. ÚS 3791/16
, přípisem ze dne 3. dubna 2017 oznámil předsedkyni I. senátu, že se považuje za podjatého, a to s ohledem na dlouhodobější nepřátelské chování stěžovatele vůči jeho osobě, a to jak na veřejnosti, tak i písemnými podáními.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
4. Nezávislost a nestrannost soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je přitom třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní kritérium pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je vždy zapotřebí vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. V daném případě soudce poukázal na svůj subjektivní pocit vyloučení z rozhodování o stěžovateli, a to s ohledem na opakované ataky, které podniká stěžovatel na jeho osobu v návaznosti na jeho předchozí rozhodování. Stěžovatel na Ludvíka Davida podal též návrh na jeho kárné řízení, uvedl, že je soudce Ludvík David v jeho věcech vyloučen, a že svými rozhodnutími, vydanými pod sp. zn II. ÚS 1701/16 a
II. ÚS 1467/16
hrubě znevážil vážnost a důstojnost funkce ústavního soudce a ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu. V návaznosti na všechny tyto skutečnosti se soudce Ludvík David subjektivně cítí být podjatým ve smyslu § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. V souladu s výše nastíněnými principy a se zákonem o Ústavním soudu (§ 36 a 37) tak I. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vyloučení soudce z projednávání ústavní stížnosti, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu