Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 469/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.469.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to expert report evaluation in medical negligence case.

Case Number IV.ÚS 469/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by relatives of a deceased patient against lower court rulings denying compensation for alleged medical negligence. The plaintiffs argued that the courts improperly dismissed their appeal and failed to adequately justify the expert report's conclusions, violating their right to a fair trial. The Court found that the lower courts correctly relied on expert findings showing care was provided according to professional standards and that the plaintiffs' arguments were merely polemics against these findings.

Legislator headnote

AI generated

§ 237 odst. 1 a) zákona č. 149/1963 Sb., občanský soudní řád; § 30 odst. 1 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses constitutional complaints where the applicant fails to specify the exact conditions for admissibility of an appeal or where lower courts have adequately reasoned their decisions based on expert evidence.

Keywords

AI generated
medical negligence compensation expert report evaluation fair trial rights constitutional complaint admissibility medical malpractice claim unfair process violation family member standing

Cited Legislation

AI generated
§ 237 odst. 1 a) zákona č. 149/1963 Sb., občanský soudní řád
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"); taktéž namítají porušení čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti a) E. K., b) L. F., c) A. K., zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, č. j. 30 Cdo 2073/2016-388, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 Co 76/2014-333, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2013, č. j. 34 C 188/2010-255, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 27. 9. 2013, č. j. 34 C 188/2010-255, žalobu stěžovatelů o ochranu osobnosti, kterou se domáhali peněžitého zadostiučinění, jakožto pozůstalí příbuzní (manželka, syn a dcera) A. K., který podle jejich tvrzení zemřel v důsledku zanedbání zdravotní péče v nemocnici v T. (vedlejší účastnice). Na základě důkladných zjištění učiněných ze znaleckého zkoumání dospěly soudy k závěru, že zdravotní péče byla poskytována lege artis a vedlejší účastnice (žalovaná) nijak nepochybila. Závěry znaleckého posudku odpovídaly tomu, co bylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci zemřelého; námitky stěžovatelů k posudku označil soud za polemiku s odbornými závěry.

Vrchní soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 Co 76/2014-333, s odůvodněním, že stěžovatelům se nepodařilo prokázat zanedbání lékařské péče, což vyplynulo (mj.) z důkladného znaleckého zkoumání. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 30 Cdo 2073/2016-388, neboť stěžovatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. - pouhá citace uvedeného ustanovení zákonné podmínky nenaplňuje.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelé brání ústavní stížností a namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"); taktéž namítají porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení či omezení práva na spravedlivý proces stěžovatelé spatřují v tom, že Nejvyšší soud odmítl dovolání na základě formálního hodnocení podání a nepřihlédl k jeho skutečnému obsahu. Obecným soudům stěžovatelé vytýkají nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, které způsobuje jejich nepřezkoumatelnost. Nalézací soud měl odmítnout důkazní návrhy bez řádného odůvodnění a nesprávně vyhodnotit závěry znaleckého posudku. Stěžovatelé také namítají, že v průběhu řízení měli prokázat míru příčinné souvislosti v neúměrné intenzitě, čímž bylo zasaženo do jejich práva na soukromý a rodinný život.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelé však ve své ústavní stížnosti rozsáhle argumentují porušením jejich ústavně chráněných práv, nicméně žádné jimi namítané porušení nelze v předchozích řízeních shledat. Ústavní soud předně dospěl k závěru, že stěžovatelům nebylo v případě dovolání upřeno právo na přístup k soudu, neboť vůbec nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti a veškeré námitky v tomto směru jsou bezpředmětné.

Obecné soudy postupovaly v řízení řádně, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily a příkladně provedly znalecký posudek, k jehož obsahu také vyslechli znalce - předsedu komise, který se náležitě vypořádal se všemi námitkami stěžovatelů. Tvrzené nedostatky znaleckého posudku jsou svojí povahou skutečně pouhou polemikou s odbornými závěry, jak správně uvedly i obecné soudy. Návrh na vypracování revizního posudku nalézací soud odůvodněně odmítl, protože neměl pochybnosti o správnosti posudku již podaného, v němž neshledal žádné logické rozpory. K totožnému závěru ohledně postupu lege artis dospěl i znalec v trestním řízení, které bylo vedeno ve věci zanedbání lékařské péče k podnětu jedné ze stěžovatelek. Zemřelý navíc trpěl chronickou chorobou více než 40 let a byl v neustálé péči lékařů. Napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná a nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Námitkami stěžovatelů ohledně příčinné souvislosti se Ústavní soud nezabýval, neboť nemohou samy o sobě na věci nic změnit.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu