Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and missing statutory formalities.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ms. Jana Hubenova against court decisions denying fee waivers. The applicant failed to meet statutory requirements by appearing without a lawyer and submitting incomplete documents despite prior warnings. The court dismissed the request as procedurally defective, noting that repeated prior violations justified the rejection without further individual reminders.
Legislator headnote
AI generatedLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a: A constitutional complaint lacking mandatory formalities, such as lawyer representation, is inadmissible and must be rejected without oral proceedings.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti JUDr. Jany Hubené, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2016 č. j. 23 Cdo 4955/2016-132, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016 č. j. 30 Co 246/2016-78 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. února 2016 č. j. 9 C 338/2015-70, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 27. 3. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jimiž bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Současně stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o naléhavosti její věci, odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a nařídil ve věci ústní jednání.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); z ústavní stížnosti sice vyplývá, že stěžovatelka vystupuje pod identifikačním číslem osoby a uvádí sídlo své advokátní kanceláře, avšak Ústavní soud zjistil z veřejně přípustných zdrojů (www.cak.cz), že byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta. K ústavní stížnosti nejsou ani přiloženy předepsané přílohy, byť jsou avizovány (napadené usnesení Nejvyššího soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již vícekrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. II. ÚS 1604/16
,
sp. zn. III. ÚS 2550/16
,
sp. zn. III. ÚS 3436/16
). Stěžovatelka však volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 3959/16
a
sp. zn. II. ÚS 396/17
se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj