Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 687/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.687.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to procedural inaction by the complainant.

Case Number I.ÚS 687/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Vitalije Vorkhlika's constitutional complaint against a municipal court ruling. The complainant argued for compensation but failed to submit a written response to the appellate court's request for an opinion, effectively remaining passive during the appeal proceedings. The court ruled that because the complainant did not present their legal arguments to the appellate court, the Constitutional Court could not consider them, citing the principle of subsidiarity.

Legislator headnote

AI generated

§ 34 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is clearly unfounded if the complainant failed to present their legal arguments to the lower court, violating the principle of subsidiarity.

Keywords

AI generated
constitutional complaint principle of subsidiarity procedural inaction unfounded complaint appeal proceedings written response Czech Constitutional Court

Cited Legislation

AI generated
§ 34 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 31a of the Act No. 82/1998 Coll.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Vitalije Vorkhlika, zastoupeného Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL. M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 349/2016-98 ze dne 9. 11. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se po státu domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem správního orgánu. Žalobě Obvodní soud pro Prahu 7 částečně vyhověl rozsudkem č. j. 14 C 72/2014-75 ze dne 15. 6. 2016. K odvolání Ministerstva vnitra bylo toto rozhodnutí v záhlaví označeným rozsudkem Městského soudu v Praze změněno a žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

Proti rozhodnutí městského soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením věci soudem, maje za to, že byly dány důvody pro přiznání zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., což v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaného soudního aktu i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu soudního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 72/2014 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v odvolacím řízení zcela pasivní. Ačkoli mu bylo odvolání protistrany spolu s výzvou k vyjádření řádně doručeno a třebaže sám záhy nahlížel do spisu (č. l. 89), vyjádření k podanému odvolání nepodal a ani se nevyjádřil k výzvě městského soudu, zda souhlasí, aby o podaném odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. I tato výzva byla řádně doručena právnímu zástupci stěžovatele. Teprve s dvacetidenním zpožděním, již po vyhlášení napadeného rozsudku odvolacím soudem, došla městskému soudu žádost právního zástupce stěžovatele o konání jednání (dle vyjádření advokáta měl být stěžovatel v mezidobí nekontaktní). Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel vlastní vinou nevyužil procesní prostor, který se mu nabízel v odvolacím řízení a nepředestřel odvolacímu soudu svůj právní názor na věc, odlišný od právního názoru formulovaného protistranou, který nakonec městský soud vyslyšel. Odtud plyne, že k argumentaci obsažené v ústavní stížnosti nyní nemůže Ústavní soud přihlédnout, nebyl-li s ní konfrontován soud odvolací. Tento závěr je odrazem ustálené judikatury Ústavního soudu týkající se zásady subsidiarity ústavní stížnosti.

Z uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu