Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3804/16 ECLI:CZ:US:2017:2.US.3804.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of ordinary appeal remedies in insolvency proceedings.

Case Number II.ÚS 3804/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by PROPAP, s. r. o., against a regional court decision regarding insolvency proceedings. The applicant argued that the general court erred in assessing her passive standing and failed to provide a fair trial. The court ruled that the ordinary appeal remedy was not exhausted and the issue did not significantly exceed the applicant's personal interests.

Legislator headnote

AI generated

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies, unless the complaint significantly exceeds personal interests or significant delays cause irreparable harm.

Keywords

AI generated
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies ordinary appeal remedy insolvency proceedings passive standing subsidiarity principle fair trial rights

Cited Legislation

AI generated
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky PROPAP, s. r. o., se sídlem Jablonec nad Jizerou 443, Jablonec nad Jizerou, zastoupené Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Pod Vilami 10, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2016 č. j. 38 Cm 241/2015-83 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 11. 2016 shora označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové tvrzením, že rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že obecný soud v napadeném rozhodnutí jasně uvádí, že proti němu je přípustný řádný opravný prostředek (zde odvolání) a za jakých podmínek jej lze uplatnit. Argumentace stěžovatelky se zakládá na nesprávném posouzení otázky pasivní legitimace obecným soudem, který měl namísto stěžovatelky v řízení o žalobě pro zmatečnost jednat dle návrhu dlužníka s insolvenční správkyní Ing. Dlabolovou (v postavení žalované). Stěžovatelka právě z tohoto důvodu měla využít opravného prostředku v rámci řízení před obecnými soudy s argumentací, jakou podává nyní Ústavnímu soudu. Nesprávné posouzení legitimace účastníka řízení je totiž primárně věcí obecných soudů, stejně jako náprava případných vad. S tím souvisí závěr Ústavního soudu o předčasnosti podané ústavní stížnosti, kdy ve věci nejde z pohledu dostupných prostředků nápravy o rozhodnutí konečné, jakkoliv pravomocné. Pouze na okraj lze poznamenat, že podle závěrů obecného soudu byly zákonné důvody pro zrušení rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci dány, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti tyto závěry ani přímo nezpochybňuje; pouze uvádí, že byl zkrácen na svém právu vyjádřit se k předloženým důkazům. Taková argumentace postrádá ústavněprávní dimenzi a jde o pouhou polemiku s postupem obecného soudu a nemůže v řízení před Ústavním soudem obstát.

5. Pro úplnost Ústavní soud zvážil, zda ústavní stížnost nepřijmout na podkladě ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386n.). O takový případ se zde však nejedná (blíže viz Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 580n.).

6. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání řádného opravného prostředku (odvolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2017

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj