Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 2226/16 ECLI:CZ:US:2017:4.US.2226.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding statute of limitations application in civil proceedings.

Case Number IV.ÚS 2226/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected Jitka Křížovská's constitutional complaint against civil court rulings regarding the statute of limitations. The applicant argued that the limitation period should have been extended during her marriage under Civil Code § 114, claiming a violation of fair trial rights. The Court found the complaint clearly unfounded, noting that lower courts properly applied the law and that the applicant failed to raise the limitation defense during prior proceedings.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 114 občanského zákoníku: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the interpretation of civil law by ordinary courts unless the decision is arbitrary or clearly unjustified, and constitutional complaints must be raised within the ordinary proceedings.

Keywords

AI generated
statute of limitations marriage extension constitutional complaint civil proceedings fair trial rights subsidiarity principle ordinary courts

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 114 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a vznesla námitku týkající se § 114 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož dovozuje, že promlčecí doba se po dobu trvání manželství staví.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Jitky Křížovské, zastoupené Mgr. Veronikou Klimtovou, advokátkou se sídlem Bezručova 33, 301 37 Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016 č. j. 21 Cdo 83/2016-180, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. října 2015 č. j. 13 Co 221/2015-165, a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. února 2015 č. j. 14 C 288/2013-145, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město, jako účastníků řízení, a za účasti Bohumila Řeřichy, jako vedlejšího účastníka řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dne 8. července 2016 obdržel Ústavní soud návrh, jímž se stěžovatelka domáhala zrušení shora označených soudních rozhodnutí, neboť dle jejího názoru jimi mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces a újma na jejích právech podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

II. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla osobou žalovanou v řízení o určení neexistence zástavního práva vedeném u Okresního soudu Plzeň - město (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 14 C 288/2013. V řízení žalobce Bohumil Řeřicha uplatnil námitku promlčení a okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. února 2015 č. j. 14 C 288/2013-145 tak, že zástavní právo neexistuje. Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 64.471,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, v němž připustila, že závazek z půjčky se promlčel dnem 13. února 2010, nicméně se domnívala, že námitka promlčení byla dána v rozporu s dobrými mravy a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1995

sp. zn. II. ÚS 309/95

. Krajský soud v Plzni námitce žalované nevyhověl a rozsudkem ze dne 15. října 2015 č. j. 13 Co 221/2015-165 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, výrok II týkající se nákladů řízení změnil tak, že je žalovaná povinna uhradit žalobci částku ve výši 50.919,50 Kč a dále rozhodl samostatným výrokem o nákladech odvolacího řízení.

V rámci dovolacího řízení namítala stěžovatelka opět rozpor s dobrými mravy v případě námitky promlčení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 4. 2016 č. j. 21 Cdo 83/2016-180 dovolání žalované odmítl a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a vznesla námitku týkající se § 114 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož dovozuje, že promlčecí doba se po dobu trvání manželství staví. Stěžovatelka má za to, že akceptovaná námitka promlčení byla posouzena v rozporu se zákonem, neboť právo na uplatnění nároku stěžovatelky za žalobcem mělo být promlčeno až dne 21. 12. 2016.

IV. Ústavní soud dospěl na základě spisového materiálu k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v nesouhlasu stěžovatelky s právním posouzením námitek promlčení, uplatněných v civilním řízení před obecnými soudy.

K nesouhlasu s právním posouzením věci obecnými soudy Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn. III. ÚS 23/93

, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatelky zjevně nedošlo. Napadená soudní rozhodnutí byla podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňovala tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.

Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. Občanskoprávní řízení není inkvizičním typem procesu, uplatňuje se zde mimo jiné i zásada dispozitivní a zásada rovnosti stran, tedy soud se zabývá námitkami uplatněnými v řízení a žalobce musí unést břemeno tvrzení.

Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá, že pokud stěžovatelka uplatňuje námitku stavení promlčení podle § 114 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. až v ústavní stížnosti a neuplatnila ji už v řízení před obecnými soudy, nemá Ústavní soud povinnost se jí zabývat.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu