Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 723/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.723.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding traffic restriction as not justified by constitutional violations.

Case Number IV.ÚS 723/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the ILF company against administrative rulings restricting vehicle access to its warehouse. The company argued that the noise-related traffic restrictions violated its property rights and right to a fair process, claiming access was blocked during critical hours. The Court found no constitutional error, noting that the lower courts properly balanced public health interests with the company's rights by allowing unrestricted bus access and limiting the weight restriction to specific night hours.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court acts as a guardian of constitutionality and will intervene in ordinary court proceedings only upon a clear violation of the constitutional framework; a complaint is inadmissible if the lower courts acted within their constitutional mandate and provided constitutionally compliant reasoning.

Keywords

AI generated
constitutional complaint property rights fair process administrative ruling traffic restriction noise pollution legitimate public interest

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodování obecných soudů je povolán výhradně tehdy, došlo-li z jejich strany k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti Kongresové centrum ILF a. s., se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 2, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 As 226/2016-44, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 40 A 1/2016-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 40 A 1/2016-52, návrh stěžovatelky na zrušení opatření obecné povahy vydaného Magistrátem města Teplice dne 30. 11. 2015, č. j. MgMT/135251/2015 ODŽP/Ma/DZ-T - místní úpravy provozu na pozemní komunikaci v Bystřanech, ulice Tovární, spočívající v umístění značky Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje 3,5 t, s dodatkovými tabulkami "22:00 - 06:00 hod." a "MIMO BUS". Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 As 226/2016-44, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 9. 3. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a 5 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a navazujících ustanovení Ústavy a mezinárodních smluv, který spatřuje v tom, že napadenou úpravou provozu byl znemožněn přístup k nemovitostem v jejím vlastnictví - skladovému areálu nacházejícímu se v předmětné ulici. Namítá porušení práva na seznámení s podklady opatření a nepřiměřené omezení v užívání nemovitostí, které nebylo dostatečně odůvodněno.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodování obecných soudů je povolán výhradně tehdy, došlo-li z jejich strany k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem, vyšly z toho, že bezprostředním důvodem přijetí napadené místní úpravy provozu na pozemní komunikaci byl postih obce za porušení hygienických limitů hluku a vibrací. Dospěly k závěru, že umístění dopravní značky bylo podloženo legitimními důvody a důležitým veřejným zájmem; magistrát přitom vzal v potaz i zájmy stěžovatelky a dodatkovými tabulkami umožnil neomezený vjezd autobusům městské hromadné dopravy, kterými se zaměstnanci stěžovatelky dopravují do práce. Samotný zákaz vjezdu vozidel těžších než 3,5 t pak omezil na dobu osmi nočních hodin s tím, že během zbývajících šestnácti hodin každého dne zůstává vjezd a dopravní obsluha areálu stěžovatelky bez omezení.

Soudy reagovaly i na procesní námitku, že vyjádření krajské hygienické stanice bylo do spisu vloženo pouze několik dní před uplynutím lhůty pro seznámení s podklady a uplatnění námitek či připomínek. Konstatovaly, že takový postup sice není optimální, byl nicméně odůvodněn okolnostmi konkrétní věci a nemohl mít vliv na zákonnost, i proto, že žádná z dotčených osob (včetně stěžovatelky) ani předtím nevyužila možnosti nahlédnout do spisu a uplatnit námitky či připomínky - jinými slovy ani pozdní zařazení listiny do spisu nemohlo být ke škodě jejích práv. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že i v ústavní stížnosti stěžovatelka toto tvrzení uplatňuje pouze v obecné rovině, neuvádí, co z vyjádření zjistila a jaký vliv by mělo na uplatnění jejích práv.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu