Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies not being met.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the Brychta siblings against a Supreme Administrative Court ruling on recusal. The applicants argued that the court panel was biased based on the president's prior work, but the Court found the proceedings were not yet concluded. Since the case was still pending before the Regional Court and other remedies remained available, the Court ruled the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity.
Legislator headnote
AI generated§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies, as the principle of subsidiarity requires effective use of available procedural means before seeking constitutional review.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Františka Brychty a Hany Brychtové, zastoupených Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou se sídlem Husova 946, Moravské Budějovice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2016 č. j. Nao 227/2016-110 za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. prosince 2016, stěžovatelé navrhli zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé v řízení o žalobě vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 51/2014 vznesli námitku podjatosti proti soudcům senátu 31 A, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 13. července 2016 č. j. Nao 159/2016-83. Následně stěžovatelé podali druhou námitku podjatosti proti týmž soudcům, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 13. října 2016 č. j. Nao 227/2016-110 pro překážku věci rozhodnuté.
3. V pořadí druhé usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatelé napadli ústavní stížností. V ní namítli, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996
sp. zn. I. ÚS 167/1994
(N 127/6 SbNU 429) a zdůraznili, že je třeba učinit objektivní úvahu, zda s ohledem na okolnosti lze mít za to, že by soudce mohl být podjatý. Tvrdili, že jim pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu na základě její předchozí práce vznikly, proto je třeba celý senát, jemuž předsedá, v dané věci vyloučit.
II. Přípustnost ústavní stížnosti
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004
sp. zn. I. ÚS 236/04
(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
6. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i, pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006
sp. zn. IV. ÚS 125/06
(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008
sp. zn. III. ÚS 1692/08
, usnesení ze dne 7. listopadu 2012
sp. zn. I. ÚS 4033/12
či usnesení ze dne 28. srpna 2013
sp. zn. I. ÚS 1503/13
].
7. V předložené věci stěžovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí o námitce podjatosti. Ústavní soud podotýká, že krajský soud o žalobě stěžovatelů již meritorně rozhodl a stěžovatelé proti jeho rozhodnutí podali opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu. Řízení ve věci stěžovatelů proto doposud neskončilo. Případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelům jsou i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Mimo jiné lze i v kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu namítat zmatečnost spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce [srov. § 103 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního]. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak vyplývá i z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (viz např. usnesení ze dne 19. března 2015
sp. zn. III. ÚS 665/15
, ze dne 16. března 2016
sp. zn. IV. ÚS 693/16
, ze dne 28. července 2016
sp. zn. I. ÚS 2237/16
, ze dne 15. června 2016
sp. zn. IV. ÚS 587/16
či ze dne 8. března 2017
sp. zn. IV. ÚS 2676/16
).
8. Stěžovatelé tedy doposud nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, proto je jejich ústavní stížnost nepřípustná. Nic jim však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebudou souhlasit a budou pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.
9. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2017
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj