Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 689/16 ECLI:CZ:US:2017:2.US.689.16.1 AI generated

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the contested court ruling no longer exists after cassation. The court ruled the matter is not finally determined. The court held the complaint is inadmissible because the contested court ruling no longer exists after cassation. The court held the matter is not finally determined. The court held the complaint is inadmissible because the contested court ruling no longer exists after cassation. The court held the matter is not finally determined.

Case Number II.ÚS 689/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the specific court ruling the complainant challenged no longer exists following a cassation judgment. The complainant argued that the lower court's refusal to award full litigation costs violated her property rights, but the Supreme Administrative Court had already annulled the lower court's decision. The court ruled the complaint inadmissible because the legal situation is not finally determined, as the lower court must retry the cost issue and the property right claim in the new proceedings.

Legislator headnote

AI generated

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it challenges a decision that no longer exists or if the matter is not finally determined and the alleged unconstitutionality cannot be remedied by other means.

Keywords

AI generated
constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle finality of proceedings litigation costs award property rights violation cassation annulment remedy exhaustion

Cited Legislation

AI generated
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
2016 Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost proti již neexistujícímu rozhodnutí není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
§ 110 odst. 3 s. ř. s.
Krajský soud navíc bude v novém řízení znovu rozhodovat i o nákladech řízení včetně nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
čl. 83 Ústavy
Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti.
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Tvrdí, že vedl k porušení jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Cited Case Law

AI generated
I. ÚS 2936/15
Constitutional Court joins two related complaints regarding a municipality's capacity as a public guardian under the Civil Code.
6 As 114/2014-55
6 As 114/2014-55, podle kterého je záznam počtu bodů v registru řidičů trestem ve smyslu čl.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Vaňkové, zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, AK se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12 2015 č. j. 30 A 51/2014-81, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení výroku II. výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"). Tvrdí, že vedl k porušení jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhla proto zrušení tohoto výroku rozsudku krajského soudu. Současně navrhla zrušení části ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.").

2. Stěžovatelka podala u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen "krajský úřad"), který jako odvolací správní orgán potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové o záznamu dvanácti bodů v registru řidičů. Krajský soud rozhodnutí krajského úřadu zrušil. Napadeným výrokem ale stěžovatelce nepřiznal náklady řízení v plné výši. Spatřoval totiž důvody hodné zvláštního zřetele v tom, že správní orgány postupovaly v souladu se závěry tehdejší judikatury správních soudů. Ta se následně změnila v důsledku usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015 č. j. 6 As 114/2014-55, podle kterého je záznam počtu bodů v registru řidičů trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny. Podle krajského soudu by proto bylo nespravedlivé přiznat stěžovatelce náhradu nákladů řízení v plné výši. Krajský úřad podal proti napadenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017 č. j. 3 As 6/2016-32 rozsudek krajského soudu (včetně jeho výroku II.) zrušil.

3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky pro ni stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti. Ústavní soud představuje institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech ostatních. Proto ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, ve kterých protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.

4. V nálezu

sp. zn. I. ÚS 2936/15

ze dne 17. 8. 2016 Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost proti již neexistujícímu rozhodnutí není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná. To je v současné situaci i případ stěžovatelčiny ústavní stížnosti. Výrok II. rozsudku krajského soudu po kasačním rozsudku Nejvyššího správního soudu již neexistuje. Krajský soud navíc bude v novém řízení znovu rozhodovat i o nákladech řízení včetně nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V novém nákladovém výroku proto bude moci opakovaně posoudit důvody zvláštního zřetele hodné, které ho dříve vedly k nepřiznání nákladů řízení stěžovatelce. A také bude moci případně poskytnout ochranu právu stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, jehož porušení namítala. To vše v závislosti na tom, jak tentokrát posoudí důvodnost její původní žaloby. Nejde proto o věc pravomocně skončenou, ve které tvrzenou protiústavnost již nejde nijak napravit. Z těchto důvodů je ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná.

5. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti. Návrh na zrušení § 104 odst. 2 s. ř. s. Ústavní soud také musel odmítnout. Tento návrh má podle § 74 zákona o Ústavním soudu toliko akcesorickou povahu, a proto "sdílí osud" ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti se tak musí promítnout i do rozhodnutí o návrhu podle § 74 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2017

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj