Constitutional complaint dismissed as inadmissible and premature due to lack of final judgment.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by Jiří Zavadil and Alena Benešová against a Supreme Court decision. The applicants argued for the protection of their property rights regarding co-ownership disputes, but the Court ruled the complaints were inadmissible under the principle of subsidiarity. The Court determined the complaints were premature because they targeted a procedural decision that had not yet resulted in a final, binding judgment.
Legislator headnote
AI generated§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if filed against non-final decisions or if remedies are still available in ordinary courts.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti 1) Jiřího Zavadila a 2) Aleny Benešové, zastoupených Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Politických vězňů 359/2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 5180/2016-396, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 5180/2016-396, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 2. 6. 2016, č. j. 69 Co 107/2016-367, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; předmětem řízení je zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Proti rozsudku dovolacího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou 14. 3. 2017.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy.
Ústavní stížnost je předčasná, neboť směřuje proti rozhodnutí dovolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc vrácena k dalšímu řízení. Je třeba vyčkat výsledku řízení, a teprve proti konečnému rozhodnutí případně brojit ústavní stížností; za splnění podmínek zákona bude projednatelná až ústavní stížnost proti výslednému pravomocnému rozhodnutí nalézacího či odvolacího soudu, resp. rozhodnutí o dovolání. Do přezkumu finálního rozhodnutí bude Ústavním soudem případně zahrnut i právní názor vyslovený v nyní napadeném zrušujícím rozsudku. Ústavní soud závěrem podotýká, že do ústavně zaručených práv stěžovatelů nemohlo být zasaženo již proto, že rozsudek Nejvyššího soudu byl vydán k dovolání stěžovatelů, jinými slovy dovolací řízení bylo vedeno právě z jejich podnětu a Nejvyšší soud jim vyhověl.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj