Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to lack of specific appeal grounds. Appeal rejected for not defining admissibility criteria under Civil Procedure Code. Court holds appellate court did not violate constitutional rights by denying merit review. No relevant procedural errors found in appellate decision. Constitutional complaint rejected as clearly unfounded. Constitutional complaint dismissed as clearly unfounded. Appeal against appellate court decision rejected. Constitutional complaint dismissed as clearly unfounded. Appeal rejected for lack of specific grounds. Constitutional complaint dismissed as clearly unfounded.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Milan Macháček against the Supreme Court's refusal to review his civil appeal. The applicant argued that the appellate court violated his right to a fair process by failing to examine the merits of his appeal, which he claimed contained all necessary legal elements. The Court ruled that the appellate court did not violate constitutional rights by denying merit review because the applicant failed to specify the conditions for admissibility under the Civil Procedure Code. Consequently, the Court found no relevant procedural errors and rejected the complaint as clearly unfounded.
Legislator headnote
AI generated§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the substantive correctness of general court decisions but only their compliance with the constitutional framework; a complaint is clearly unfounded if the applicant fails to define the specific grounds for admissibility of the appeal as required by law.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Milana Macháčka, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 4455/2015-345, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-311, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-315, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 236 - § 243g o. s. ř., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 29 Co 424/2014-311, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2014, č. j. 18 C 200/2008-265, tak, že stát je povinen zaplatit stěžovateli 140 498 Kč podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem - jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení na majetek stěžovatele vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. K 39/95. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 4455/2015-345, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu.
Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 12. 9. 2016 a navrhuje jejich zrušení; s ústavní stížností spojil návrh na zrušení právní úpravy dovolání. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se dovolací soud věcí nezabýval meritorně, přestože dovolání obsahovalo veškeré zákonné náležitosti zakládající jeho přípustnost.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě podstatná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné relevantní pochybení v projednávané věci Ústavní soud neshledal.
Stěžovatel sice formálně (petitem) navrhuje zrušení dovolacího i odvolacího rozhodnutí a mimoto i celé právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu, obsahově nicméně brojí výhradně proti tomu, že jeho dovolání nebylo připuštěno k meritornímu přezkumu. Ústavní soud dospěl k závěru, že dovolací soud nezasáhl do ústavně zaručených práv, odmítl-li dovolání proto, že stěžovatel v intencích § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.
Ústavní soud z textu dovolání, které bylo přiloženo k ústavní stížnosti, ověřil, že pouze stěžovatel v obecné rovině namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu podle něj spočívá na nesprávném posouzení věci. Brojil proti tomu, jak byla věc posouzena odvolacím soudem, prezentoval vlastní skutkové a právní hodnocení věci i způsob, jakým mělo být o zadostiučinění podle jeho názoru rozhodnuto. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v dovolání obsahově polemizuje s hodnocením věci odvolacím soudem, aniž by i jen rámcově vymezil, čím má být v intencích § 237 o. s. ř. založena přípustnost dovolání, tedy že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. že relevantní právní otázka v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak.
Na základě uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž stěžovatel navrhuje zrušení ustanovení zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu