Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 494/17 ECLI:CZ:US:2017:3.US.494.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to procedural delay and lack of admissibility requirements.

Case Number III.ÚS 494/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Oldřich Tomeš against lower court rulings regarding property restitution. The applicant argued that courts violated his right to a fair trial and property protection by strictly formalizing the transfer of land to third parties instead of the rightful restituent. The court rejected the complaint because it was filed significantly outside the two-month statutory deadline for filing such complaints after the final procedural remedy was exhausted.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the two-month period following the delivery of the decision on the last procedural remedy.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility statutory time limit procedural delay property restitution fair trial rights Czech Constitutional Court procedural remedy

Cited Legislation

AI generated
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Art. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Oldřicha Tomeše, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem, sídlem Nádražní 258/13, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2013 č. j. 16 Co 455/2011-93 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. července 2011 č. j. 6 C 388/2007-53, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a a) České republiky - Státní veterinární správy, sídlem Slezská 100/7, Praha 2 - Vinohrady, b) MVDr. Ivo Pospíšila a c) MVDr. Ivo Hyláka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listiny") a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

2. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení neplatnosti hospodářské smlouvy, jejímž předmětem byl převod nemovitých věcí, neboť se jí žalobce snažil obejít restituční předpisy. Krajský soud v Brně tento rozsudek v meritu věci potvrdil a stěžovatele poučil o nepřípustnosti dovolání.

3. Stěžovatel spatřuje pochybení soudů, jímž mělo být zasaženo do jeho základních práv, v tom, že předmětná hospodářská smlouva nemohla být platnou a místo na restituenta, oprávněného dle restitučních zákonů, byl příslušný pozemek převeden na vedlejší účastníky b) a c). Soudy, které by měly dle judikatury Ústavního soudu přistupovat k restitučním nárokům zvlášť citlivě, aby nedocházelo k dalším křivdám, však rozhodly striktně formalisticky a pozitivisticky. Stěžovatel také upozorňuje, že mu předsedou senátu Okresního soudu ve Vyškově nebylo umožněno veřejně přednést důkazy o porušení restitučních zákonů.

4. Obsah ústavní stížnosti není třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, byl nejprve povinen posoudit, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní podmínky řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno, jak sám uvádí, dne 4. 9. 2013. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel podal v této věci další opravný prostředek. Tato ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu doručena až dne 15. 2. 2017. K včasnosti podání ústavní stížnosti se stěžovatel nikterak nevyjádřil.

7. Na okraj lze poznamenat, že ústavní stížnost napadající stejné rozsudky (pouze stěžovatel nebyl právně zastoupen) už jednou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2013

sp. zn. I. ÚS 3505/13

.

8. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj