Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 472/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.472.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Case Number I.ÚS 472/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by Mr. Ladislav Regnard against a Supreme Court decision. The applicant argued for the appointment of an independent lawyer to represent him, citing significant procedural delays in a prior execution case. The court dismissed the request because the applicant had repeatedly failed to meet formal requirements for mandatory legal representation and was already sufficiently aware of the consequences of such non-compliance.

Legislator headnote

AI generated

§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if the applicant has repeatedly failed to comply with mandatory lawyer representation requirements and is deemed sufficiently informed of the procedural consequences.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural requirements repeated non-compliance Constitutional Court jurisdiction

Cited Legislation

AI generated
Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu navrhovatele Bc. Ladislava Regnarda, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016 č. j. 20 Cdo 4608/2016-124, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 14. 2. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016 č. j. 20 Cdo 4608/2016-124, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení. Stěžovatel uvedl, že v exekuční věci pro 4 000 Kč s přísl. byly značné průtahy v řízení (14 let) a navrhl, aby byl Ústavním soudem určen nezávislý a kvalifikovaný právní zástupce z řad advokátů, který bude hájit jeho práva v řízení o ústavní stížnosti.

2. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní předpoklady k jeho meritornímu projednání, jejichž splnění vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

3. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby viz např. řízení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 1303/15

,

II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.

4. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení stěžovateli dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze v zásadě obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení (pro konkrétní řízení) neefektivním a formalistickým. S právními následky takto podané ústavní stížnosti již byl navrhovatel dostatečně seznámen (cca 50x se obrátil na Ústavní soud), přičemž tyto důsledky již i pocítil (viz např. odmítavá usnesení ve věcech

sp. zn. II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

,

I. ÚS 1511/15

aj.).

5. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl navrhovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

6. Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj