Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 4204/16 ECLI:CZ:US:2017:3.US.4204.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Case Number III.ÚS 4204/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, finding it lacked necessary formal and material elements. Although the applicant had previously been advised of the mandatory lawyer representation rule under Sections 30 and 31 of the Constitutional Court Act, the Court deemed further warnings ineffective given the applicant's prior exposure to these consequences. Consequently, the Court applied Section 43(1)(a) to dismiss the petition as procedurally inadmissible.

Legislator headnote

AI generated

Sections 30 and 31 of the Constitutional Court Act; The Court may dismiss a constitutional complaint without further warning if the applicant has previously experienced the adverse procedural consequences of failing to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural prerequisites repeated warnings Constitutional Court Act

Cited Legislation

AI generated
Section 30 of the Constitutional Court Act
aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
Section 31 of the Constitutional Court Act
Section 43(1)(a) of the Constitutional Court Act
Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst.
Section 72(3) of the Constitutional Court Act

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci návrhu navrhovatele Bc. Ladislava Regnarda, označenému jako "Dovolání, V navazujícím pokračování - ústavní stížnost", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 22. 12. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen (postoupen Okresním soudem ve Frýdku-Místku) shora označený návrh. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní předpoklady k jeho meritornímu projednání, jejichž splnění vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

2. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby viz např. řízení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 1303/15

,

II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení stěžovateli dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze v zásadě obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení (pro konkrétní řízení) neefektivním a formalistickým. S právními následky takto podané ústavní stížnosti již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil (viz např. odmítavá usnesení ve věcech

sp. zn. II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

,

I. ÚS 1511/15

aj.).

4. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl navrhovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

5. Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2017

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu