Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 3195/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.3195.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and missing statutory formalities.

Case Number IV.ÚS 3195/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by M. K. against a regional court decision because the petition lacked mandatory legal formalities. The petitioner repeatedly failed to provide the required representation by a lawyer, a defect the court noted despite the petitioner's prior history of similar procedural failures. Consequently, the court ruled that the petition did not meet the substantive requirements of the Constitutional Court Act and was therefore rejected.

Legislator headnote

AI generated

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if it fails to comply with mandatory formal requirements, specifically the obligation to be represented by a lawyer, and the court may dismiss such a petition without examining the merits.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation formal requirements of petition Constitutional Court Act procedural defect dismissal

Cited Legislation

AI generated
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 23. května 2016 č. j. 54 Co 515/2015 - 131, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 23. září 2016 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně. Z nejasně formulovaného podání je možno usuzovat, že toto usnesení bylo vydáno v rámci exekučního řízení, vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 91/2012. Stěžovatel sdělil, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 6. října 2016 (výzva byla doručena dne 21. října 2016), vyzván k odstranění vad, spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem v řízení před Ústavním soudem a předložení posledního rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje. Stěžovateli byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut.

Stěžovatel na výzvu reagoval tím, že zopakoval žádost o ustanovení zástupce.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon

o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát

v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 20 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 1394/14

). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh opakující se vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.

Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých by bylo neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto vadně podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2391/12

ze dne 1. 11. 2012, usnesení

sp. zn. III. ÚS 386/14

ze dne 29. 4. 2014, usnesení

sp. zn. III. ÚS 1749/14

ze dne 25. 9. 2014, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2344/14

ze dne 1. 10. 2014, usnesení

sp. zn. II. ÚS 2828/14

ze dne 7. 1. 2015.

Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2016

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj