Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 4102/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.4102.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to repeated procedural defects and lack of legal representation.

Case Number II.ÚS 4102/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by petitioner Petra Bartheldi against a Supreme Court decision. The petitioner's submission suffered from multiple procedural and substantive defects, including a failure to provide mandatory legal representation, and was previously rejected for similar reasons in numerous prior cases. The Court ruled that because the petitioner had been repeatedly warned about these requirements, further formal warnings were ineffective, justifying the immediate dismissal under the relevant statutory provisions.

Legislator headnote

AI generated

§ 30, § 31, § 41 písm. b), § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: If a petitioner repeatedly fails to correct procedural defects in a constitutional complaint, including the mandatory requirement of legal representation, the Court may dismiss the complaint without a substantive hearing to avoid ineffective formalism.

Keywords

AI generated
constitutional complaint legal representation procedural defects dismissal without hearing repeated warnings ineffective formalism Czech Constitutional Court

Cited Legislation

AI generated
§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 41 letter b) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 5725/2015-115, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, jež brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o neustanovení zástupce stěžovateli pro dovolací řízení a rovněž byla zastavena dvě dovolací řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla zjevná bezúspěšnost uplatňování práva stěžovatelem a dále skutečnost, že stěžovatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v tomto kalendářním roce byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 1778/16

,

II. ÚS 1779/16

,

II. ÚS 1616/16

,

I. ÚS 879/16

,

II. ÚS 293/16

,

II. ÚS 292/16

a

III. ÚS 3759/15

). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Postupoval ostatně stejně, jako v případě stejného stěžovatele učinil např. usneseními

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

II. ÚS 2997/16

anebo

II. ÚS 2506/16

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj