Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3470/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.3470.16.1 AI generated

Constitutional Court dismissed constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Case Number II.ÚS 3470/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because the filing contained numerous formal and substantive defects, including a mandatory lack of lawyer representation. The court issued a deadline for the applicant to correct these flaws, but the applicant failed to respond within the allotted time. Consequently, the court dismissed the request as inadmissible, emphasizing that the court cannot substitute for the applicant's failure to provide necessary legal justification.

Legislator headnote

AI generated

§ 30, § 31, § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be filed by a lawyer and free of formal defects; failure to cure these deficiencies within the prescribed period renders the request inadmissible.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation formal defects of complaint inadmissibility of constitutional review procedural requirements Constitutional Court jurisdiction

Cited Legislation

AI generated
§ 30, § 31 of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele F. H., t. č. Věznice Stráž pod Ralskem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 10. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "stížnost pro na Okresní soud v České Lípě a Krajský soud v Liberci", kterým navrhovatel tvrdí porušení presumpce neviny v jeho věci.

Navrhovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 2. 11. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Na tuto výzvu stěžovatel nijak nezareagoval.

Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 2. 12. 2016.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnil. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností navrhovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti navrhovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a podaný návrh nemůže jakkoliv meritorně posoudit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj