Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 3317/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.3317.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding administrative control protocols and subsidy reductions.

Case Number IV.ÚS 3317/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a school organization against administrative decisions regarding subsidy reductions. The applicant argued that lower courts violated constitutional rights by failing to examine the merits of the case and by not providing sufficient reasoning. The court rejected these claims, noting that the administrative protocols were merely preparatory documents and that the applicant had previously failed to correct procedural defects despite warnings.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not act as a third instance reviewing general legality or evidence assessment unless fundamental constitutional rights are clearly violated, and complaints must specify precise constitutional infringements rather than merely disputing lower court conclusions.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal administrative control protocol subsidy reduction sanction legal certainty violation procedural defect correction Constitutional Court jurisdiction unfounded constitutional claim

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 65 s. ř. s.
§ 82 s. ř. s.
V těchto úkonech nelze podle soudu spatřovat ani nezákonný zásah podle § 82 s. ř. s., vzhledem k tomu, že samy o sobě nemohou zasáhnout do právní sféry stěžovatelky - neukládají sankci v podobě snížení dotace.
čl. 1 odst. 1 Ústavy
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod
1 Ústavy a do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Cited Case Law

AI generated
10 As 81/2016-27
10 As 81/2016-27, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.
62 A 176/2015-46
62 A 176/2015-46, odmítl žalobu stěžovatelky s odůvodněním, že ačkoliv byla řádně vyzvána, neodstranila vady podání; žalobu shledal navíc nepřípustnou, jelikož protokol o státní kontrole a rozhodnutí o námitkách proti protokolu nejsou rozhodnutím ve smyslu § 65 s.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mateřské školy a Základní školy, Ostopovice, okres Brno - venkov, příspěvkové organizace, se sídlem v Ostopovicích, Školní 18, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 As 81/2016-27, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 62 A 176/2015-46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. 62 A 176/2015-46, odmítl žalobu stěžovatelky s odůvodněním, že ačkoliv byla řádně vyzvána, neodstranila vady podání; žalobu shledal navíc nepřípustnou, jelikož protokol o státní kontrole a rozhodnutí o námitkách proti protokolu nejsou rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. V těchto úkonech nelze podle soudu spatřovat ani nezákonný zásah podle § 82 s. ř. s., vzhledem k tomu, že samy o sobě nemohou zasáhnout do právní sféry stěžovatelky - neukládají sankci v podobě snížení dotace.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 As 81/2016-27, zamítl kasační stížnost s odůvodněním, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné a je v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou; ostatní stížností body shledal jako zcela obecné a na hranici přezkoumatelnosti.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu dne 5. 10. 2016 a doplněnou dne 14. 11. 2016, přičemž navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na právní jistotu a předvídatelnost rozhodnutí podle článku 1 odst. 1 Ústavy a do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod. Porušení uvedených práv spatřuje v tom, že obecné soudy věcně žalobu nepřezkoumaly, rozhodovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. K tomuto závěru jej vedou následující skutečnosti:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem; zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy - právo na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí žádné takové porušení ústavního práva zjevně nevyplývá.

Stěžovatelka neuvádí, v čem konkrétně měly být porušeny její ústavně chráněná práva, a sice, v čem přesně spatřuje protiústavnost napadených rozhodnutí, jaký postup obecných soudů považuje za extrémní porušení ústavních práv. Ve svých námitkách se pouze opakuje a polemizuje se závěry obecných soudů; nelze přehlédnout, že v průběhu řízení před nalézacím soudem byla již dvakrát vyzvána k odstranění totožných vad žaloby - ani v jednom případě ovšem výzvě řádně nevyhověla. Obecné soudy přitom svá rozhodnutí dostatečně, řádně a srozumitelně odůvodnily, vypořádaly všechny podstatné námitky stěžovatelky a jejich rozhodnutí jsou v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Protokol o kontrole je pouhým podkladem pro rozhodnutí o uložení sankce - snížení výše dotace a nelze jej napadat v rámci správního soudnictví. Kontrolní zjištění a závěry nejsou samostatně vykonatelné, a nemohou proto ani zasahovat do ústavně chráněných práv stěžovatelky; nesprávné uložení sankce lze napadnout správní žalobou proti rozhodnutí o snížení výše dotace.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu