Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1849/15 ECLI:CZ:US:2016:4.US.1849.15.2 AI generated

Constitutional complaint dismissed because minor failed to exhaust remedies by appealing through parents.

Case Number IV.ÚS 1849/15
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a minor regarding the termination of her guardianship. The court found that the minor did not exhaust all procedural remedies because she did not file an appeal herself, relying instead on her parents who had already appealed the lower court's decision. Consequently, the court ruled that the complaint was inadmissible under the law governing the Constitutional Court.

Legislator headnote

AI generated

§ 34 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 1 lit. e of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint by a minor is inadmissible if the minor has not exhausted procedural remedies by failing to appeal independently, even if parents have done so.

Keywords

AI generated
constitutional complaint exhaustion of remedies minor procedural rights guardianship termination inadmissible complaint

Cited Legislation

AI generated
§ 34 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 lit. e of the Act on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti M. Č., toho času neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem Pražská 25, 339 01 Klatovy, právně zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 6, 602 00 Brno, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 64/2015-394 ze dne 24. 3. 2015 a výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 11 P 226/2009-332 ze dne 2. 12. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí v dotčených výrocích, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i celé řady ustanovení Úmluvy o právech dítěte. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Klatovech zamítl návrh rodičů stěžovatelky a nezletilých dětí J1 a J2 Č. na zrušení jejich ústavní výchovy, všechny nezletilé děti pro výkon ústavní výchovy umístil do Dětského domova Kašperské Hory a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání rodičů Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že ústavní výchovu nezletilých J1 a J2 Č. zrušil, nad jejich výchovou stanovil dohled, ve vztahu ke stěžovatelce ji však zachoval a v tomto směru příslušný výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud totiž zjistil, že odvolání proti v záhlaví citovanému rozsudku Okresního soudu v Klatovech podali pouze rodiče stěžovatelky, nikoli sama nezletilá stěžovatelka, zastoupená v uvedeném řízení Městským úřadem v Klatovech coby kolizním opatrovníkem. V tomto smyslu tedy nezletilá stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, což činí její ústavní stížnost nepřípustnou. Tento závěr je přitom v souladu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu řešící stejnou procesní situaci, kupř. usnesení

sp. zn. I. ÚS 77/04

ze dne 3. 8. 2004 či usnesení

sp. zn. II. ÚS 2567/12

ze dne 28. 3. 2013 (dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout. Z tohoto důvodu pak musel být odmítnut i procesní návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 29. listopadu 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj