Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 2646/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.2646.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal on costs as trivial matter with no fundamental rights violation.

Case Number IV.ÚS 2646/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a construction cooperative against lower court rulings awarding litigation costs. The applicant argued that the courts failed to adequately address his objections regarding the cost award, violating his right to a fair trial. The court dismissed the complaint because the case involved a trivial amount under 50,000 CZK, where the lower courts provided sufficient reasoning and no fundamental rights were infringed.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the disputed amount is trivial and the lower court's reasoning on litigation costs does not violate fundamental rights.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal litigation costs award trivial amount threshold right to fair trial insolvency administrator costs

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb.
"ohlášený společník" pověřený faktickým výkonem činnosti insolvenčního správce podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Stavebního družstva ROZVOJ se sídlem v Ústí nad Labem, Seifertova 465, zastoupeného JUDr. Petrem Kuncem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Máchova 227/8, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 103 VSPH 930/2015-164, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2015, č. j. 45 ICm 4520/2014-123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 15. 9. 2015, č. j. 45 ICm 4520/2014-123, žalobu a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení ve výši 15 515,83 Kč s odůvodněním, že žalovaná (vedlejší účastnice v tomto řízení) byla ve věci zcela úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 103 VSPH 930/2015-1640, potvrdil rozhodnutí s odůvodněním, že také podle něj jsou ve věci dány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované.

Ústavní soud zaslal stížnost k vyjádření účastníkům řízení i vedlejší účastnici, a poté všechna vyjádření doručil stěžovateli s výzvou k replice. Ústavní soud však nakonec z těchto podání při rozhodnutí nevycházel.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy své rozhodnutí dostatečně neodůvodnily a nezabývaly se námitkami stěžovatele ohledně výroku o nákladech řízení, které vůbec nevypořádaly.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti - takové pochybení však v daném případě nezjistil. Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn. IV. ÚS 566/15

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3725/13

).

Nelze opomenout, že stížnost napadá výroky o nákladech řízení, v jejichž přezkumu je Ústavní soud velmi zdrženlivý. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud je přezkoumává jen tehdy, představují-li zároveň omezení či porušení ústavně chráněného práva stěžovatele. Nalézací soud krátce, ale srozumitelně a logicky, uvedl důvody, na základě kterých o nákladech řízení rozhodl. Odvolacímu soudu lze částečně vytknout až přílišnou stručnost při vypořádání se s námitkami odvolání ohledně náhrady nákladů řízení; přesto nelze v dané věci spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud neshledal, že by tato bagatelní věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé ústavně zaručené právo, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že v přiznání náhrady nákladů řízení insolvenčnímu správci za zastoupení v rámci incidenčního sporu advokátem, který je zároveň jednatelem společníka insolvenčního správce, nelze spatřovat porušení zákona či rozpor s ustálenou judikaturou. Podstatná je přitom skutečnost, že advokát - jednatel, nebyl zapsán jako tzv. "ohlášený společník" pověřený faktickým výkonem činnosti insolvenčního správce podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu