Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 3515/16 ECLI:CZ:US:2016:1.US.3515.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal due to mandatory lawyer representation failure despite prior warnings.

Case Number I.ÚS 3515/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the accompanying legislative repeal request filed by Ing. Jaromír Houžvička. The petitioner argued that mandatory lawyer representation violated his right to a fair trial and requested the removal of this requirement. The Court dismissed the appeal because the petitioner had previously filed dozens of complaints without counsel, making the requirement well-known to him, and deemed further warnings ineffective given his repeated non-compliance.

Legislator headnote

AI generated

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of legal representation, particularly when the necessity of such representation has been repeatedly established in the applicant's prior proceedings.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility right to fair trial legal representation requirement repeated prior warnings procedural defect dismissal access to court

Cited Legislation

AI generated
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a)
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. b)

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozhodnutí Celního úřadu Praha 8 D8 č. j. 19996/2009-176500-021 ze dne 10. 11. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 A 70/2012-105 ze dne 29. 4. 2016 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 138/2016-30 ze dne 13. 7. 2016, spojené s návrhem na zrušení právních předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2016, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 30 odst. 1 citovaného zákona ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Obecně také platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění popsaného nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud nicméně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

V projednávané věci stěžovatel při předložení ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu přitom známo, že stěžovatel podal v minulosti již desítky ústavních stížností, a proto je mu povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem dobře známa. Stěžovatel byl ostatně o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (např. ve věci

sp. zn. I. ÚS 1933/12

,

IV. ÚS 1475/13

,

III. ÚS 1588/13

,

IV. ÚS 1853/13

,

II. ÚS 2192/14

,

III. ÚS 2453/14

,

I. ÚS 34/15

a dalších). Za dané situace Ústavní soud tudíž nepovažoval za účelné znovu vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání, a to i s ohledem na postoj stěžovatele, jenž se podmínku uvedenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stran povinného právního zastoupení zjevně rozhodl nerespektovat, o čemž svědčí jeho návrh na odstranění této povinnosti nejen ze zákona o Ústavním soudu, ale vůbec z celého právního řádu.

V kontextu výše řečeného Ústavnímu soudu nakonec nezbylo, než se uchýlit k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a stěžovatelův návrh odmítnout.

Výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) - z povahy věci - i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na zrušení ustanovení právních předpisů, které upravují povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, jenž musí být, coby návrh akcesorický, odmítnut rovněž [§ 43 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu