Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 2873/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.2873.16.1 AI generated

Constitutional Court dismissed appeal on administrative court's partial success rule for litigation costs.

Case Number IV.ÚS 2873/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by Mr. Peška and Ms. Vyhnálová against the Regional Court's denial of litigation cost reimbursement. The applicants argued that the court's interpretation of 'partial success' under the Administrative Court Procedure Act was arbitrary and violated their rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR. The Court upheld the lower court's reasoning, stating that administrative courts have primary authority to interpret success criteria without needing to reach the constitutional level of excessive interpretation.

Legislator headnote

AI generated

§ 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; The administrative court has the primary authority to interpret the criteria for full or partial success in litigation cost cases, and such interpretation does not constitute an unconstitutional excess unless it reaches a significant intensity of error.

Keywords

AI generated
administrative procedure law litigation costs partial success constitutional complaint interpretation authority Charter of Fundamental Rights ECHR Article 6

Cited Legislation

AI generated
§ 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
§ 60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí ve výroku, jímž jim nebyla přiznána náhrada nákladů soudního řízení.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Cited Case Law

AI generated
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
IV. ÚS 131/08
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by denial of litigation costs. The Court ruled the appeal was clearly unfounded. The Court found no constitutional violation. The Court distinguished this case from prior precedents regarding partial success. The Court emphasized the lower court's reasoning was sufficient. The Court upheld the lower court's decision on costs. The Court rejected the claim of unfair process. The Court noted the appellant had significant success. The Court concluded the appeal lacked merit. The Court affirmed the lower court's cost ruling.
I. ÚS 2436/07
Constitutional Court dismisses complaint against administrative court's partial award of litigation costs based on financial impact.
III. ÚS 1577/07
Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal litigation costs due to partial administrative success.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Peška a Mgr. Markéty Vyhnálkové, zastoupených Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, AK se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2, proti náhradově nákladovému výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2016 č. j. 10 A 207/2015-51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí ve výroku, jímž jim nebyla přiznána náhrada nákladů soudního řízení.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování, rozhodnutím ze dne 6. 5. 2015 č. j. VÚP/23047/15/Ze nařídil stěžovatelům odstranit stavbu oplocení části jejich pozemku při ul. X, neboť stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice rozhodnutím ze dne 3. 9. 2015 č. j. KUJCK 65289/2015/OREG odvolání stěžovatelů zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. K žalobě stěžovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem rozhodnutí obou správních orgánů zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Podle soudu správní orgány zaujaly nesprávný úsudek o povaze územního rozhodnutí z roku 1999, které bylo vydáno za účinnosti dříve platného stavebního zákona, podle kterého bylo pro realizaci drobné stavby ve formě oplocení zapotřebí ohlášení, zatímco podle současné úpravy se pro oprávnění zřídit stavbu vyžaduje přivolení stavebního úřadu ve formě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Nejednalo se tedy o nepovolenou stavbu oplocení, ale o stavbu zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím. Krajský soud nepřiznal stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelé jako žalobci uspěli pouze v jediném žalobním bodu a soud tuto nízkou částečnou úspěšnost promítl do svého rozhodnutí.

V ústavní stížnosti stěžovatelé po rekapitulaci průběhu a výsledků dosavadního řízení oponovali rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích v jeho náhradově nákladovém výroku a soudní výklad ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, označili za libovolný a rozporný se zákonem. V této souvislosti poukázali na komentář k soudnímu řádu správnímu (autorů Jemelky, Podhrázkého, Vetešníka, Zavřelové, Bohadla a Šuránka, C. H. Beck, 1. vydání, 2013, s. 444-445), podle kterého "pro posouzení úspěchu není rozhodné, nakolik žalobce uspěl s uplatněnými žalobními body. Žalobce bude plně úspěšný také tehdy, jestliže soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušil pouze s odkazem na jediný ze žalobních bodů, zatímco ostatní posoudil jako nedůvodné...", na jistou inspiraci koncepcí úpravy rozhodování o nákladech řízení podle občanského soudního řádu a na judikaturu Ústavního soudu k moderačnímu právu soudu podle ustanovení § 150 o. s. ř. Stěžovatelé vytkli správnímu soudu, že rozhodnutí o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení dostatečně neodůvodnil, neboť pouhý odkaz na ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. v daném případě nepostačoval. Podle stěžovatelů v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentovala úvaha, zda soud považoval případ za výjimečný, či zda shledal důvody hodné zvláštního zřetele, i proto, že závěr soudu o úspěšnosti žalobců v závislosti na úspěšnosti žalobních bodů je sám o sobě nezákonný a protiústavní.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 10/98

ze dne 1. 11. 1999, usnesení

sp. zn. II. ÚS 130/98

ze dne 27. 5. 1998, usnesení

sp. zn. I. ÚS 30/02

ze dne 4. 2. 2003, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 303/02

ze dne 5. 8. 2002, U 25/27 SbNU 307, usnesení

sp. zn. III. ÚS 255/05

ze dne 13. 10. 2005, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 131/08

ze dne 18. 3. 2008 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz). Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevírá věcnému posouzení, jsou výjimečné, zpravidla tak činí tehdy, dosáhne-li tato otázka ústavně právní dimenze, tj. tehdy, shledá-li v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím interpretační exces a libovůli. Taková vada navíc musí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavně právní roviny problému, neboť pouhá nesprávnost rozhodnutí není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Podstatou ústavně právní argumentace stěžovatelů byl jejich nesouhlas s interpretací ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., přesněji řečeno nesouhlas s výkladem pojmu "plný úspěch ve věci", resp. částečný úspěch ve věci. Zatímco správní soud poměřil žalobní úspěch stěžovatelů ve vztahu k žalobním bodům, stěžovatelé tak činí ve vztahu k závěrečnému návrhu žaloby (petitu). Ústavní soud se k obdobnému přístupu Krajského soudu v Českých Budějovicích (v jiných věcech) již dříve vyjádřil v tom smyslu, že ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. nestanoví žádná podrobná kritéria toho, co lze v případě správního soudnictví považovat za úplný a částečný úspěch. Stanovení těchto kritérií je věcí výkladu, k němuž je primárně povolán správní soud (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2436/07

ze dne 27. 9. 2007, usnesení

sp. zn. III. ÚS 1577/07

ze dne 6. 12. 2007, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci neměl Ústavní soud důvod se od svého dříve vysloveného závěru odchylovat, a proto výklad i aplikaci ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, jak byl proveden Krajským soudem v Českých Budějovicích, respektoval. Námitce stěžovatelů, že správní soud postupoval i podle ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s., avšak důvody aplikace tohoto ustanovení nikterak nerozvedl, Ústavní soud nepřisvědčil, neboť postupu soudu podle tohoto ustanovení nic nenasvědčovalo. Ústavní soud připouští, že správní soud odůvodnil náhradově nákladový výrok velmi stručně, zároveň však dodává, že tato stručnost nebránila jeho přezkoumatelnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jan Musil v. r.

předseda senátu