Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 3293/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.3293.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding expert fee allocation as non-constitutional and bagatellar.

Case Number IV.ÚS 3293/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against lower court decisions reducing his expert fees. The complainant argued that the appellate court violated his right to be heard by reviewing the case without his participation and failing to provide sufficient reasoning. The court rejected these claims, noting that the lower courts had thoroughly calculated and justified the fee reductions based on the expert's report and that the dispute involved only a minor monetary amount. Consequently, the court determined that the complaint did not reach the constitutional level required for intervention.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not review cases involving bagatellar amounts where no fundamental rights are infringed, adhering to the principle of minimal interference with ordinary court jurisdiction.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal expert fee allocation bagatellar amount right to be heard minimal interference principle constitutional review scope civil procedure rights

Cited Legislation

AI generated
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 90 Ústavy
Art. 95 odst. 1 Ústavy
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
IV. ÚS 101/01
Constitutional Court dismisses appeal against civil judgment and invalidation of appeal ban for minor debt cases.
IV. ÚS 2294/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary costs in minor civil cases.
III. ÚS 404/04
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee waiver denial as procedurally and substantively unfounded.
II. ÚS 3245/10
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs as manifestly unfounded and bagatellar. The court rejected the claim that low cost awards violated fundamental rights. The decision established that minor cost orders do not constitute a violation of constitutional rights. The court ruled that such complaints are inadmissible due to their trivial nature. The judgment emphasizes the need for judicial efficiency in constitutional review. The outcome protects the court's capacity to handle significant rights violations. The case clarifies the threshold for admissible constitutional complaints. The ruling affirms the principle of proportionality in constitutional review. The decision limits the scope of constitutional protection for minor procedural issues. The court found no merit in the applicant's constitutional arguments. The judgment reinforces the distinction between civil and constitutional jurisdiction. The outcome ensures the effective functioning of the constitutional court system.
IV. ÚS 1393/11
Constitutional Court dismisses appeal on civil costs as ordinary courts handled facts correctly.
IV. ÚS 193/14
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low-value civil costs as not justifying constitutional protection.
II. ÚS 2538/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary damages as inadmissible due to lack of fundamental rights violation.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti MVDr. Michaela Mazocha, zastoupeného JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem Olomouc, Helsinská 956/11A, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2016 č. j. 18 Co 120/2016-313 a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 8. 2015 č. j. 8 D 666/2014-192, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mu nebylo přiznáno znalečné v požadované výši.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel vyúčtoval odměnu za vyhotovení znaleckého posudku vypracovaného k posouzení zdravotního stavu tří psů celkem ve výši 10 875 Kč. Usnesením okresního soudu byla stěžovateli přiznána za vyhotovení znaleckého posudku odměna ve výši 6 975 Kč a náhrada nákladů ve výši 2 382 Kč, tedy celkem znalečné 9 357 Kč, neboť soud v některých položkách shledal odměnu nepřiměřenou. Krajský soud prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatel namítá, že jeho odvolání bylo soudem druhého stupně projednáno bez jeho účasti a byla mu tak odňata možnost se k věci vyjádřit. Odvolací soud podle stěžovatele své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a v podstatě pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Ústavní soud především nesdílí názor stěžovatele ohledně nedostatečného odůvodnění a nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní soud ověřil, že soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí provedl podrobný výpočet přiznané odměny a konkrétně uvedl, u kterých položek a v jakém rozsahu odměnu snížil ve vazbě na předložený posudek. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že odvolací soud se námitkami stěžovatele dostatečně zabýval, přičemž dospěl k závěru, že nalézací soud správně vycházel ze stanoveného znaleckého úkolu a obtížnosti při jeho provedení. Dále uvedl, že odměnu přiznanou stěžovateli považuje za odpovídající rozsahu a požadované odbornosti při vypracování posudku a prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

Ústavní soud zdůrazňuje, jak bylo předesláno, že výklad podústavního práva přísluší v dané věci civilním soudům a Ústavní soud nemůže nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu tedy není, aby jako další odvolací instance přepočítával odměnu přiznanou znalci civilními soudy za vypracování znaleckého posudku.

Ústavní soud rovněž připomíná svou judikaturu vážící se k případům, kdy jde o částku bagatelní, která není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Tu lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné ústavní orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny (srov. též např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 101/01

,

IV. ÚS 2294/13

a nález

sp. zn. III. ÚS 404/04

). Výjimku představují zcela extrémní pochybení soudu, která vykazují znaky zásahu do práv stěžovatele (srov. např.

sp. zn. II. ÚS 3245/10

,

IV. ÚS 1393/11

,

IV. ÚS 193/14

,

II. ÚS 2538/09

). O takový případ se však v této věci nejedná.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele se závěry soudů ohledně přiznané odměny, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Neústavnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být založena ani pouhou okolností, že odvolací soud mj. odkázal na podrobné odůvodnění nalézacího soudu, které shledal jako věcně správné, či skutečnost, že při rozhodování o výši znalečného postupoval podle § 214 odst. 2 o. s. ř. a ve věci nenařídil veřejné jednání.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu