Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1269/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.1269.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to prior identical ruling.

Case Number IV.ÚS 1269/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant argued that lower courts violated her fundamental rights by halting a lawsuit due to unpaid court fees, but the Court found the lower courts acted in strict accordance with its own established jurisprudence. Consequently, the Court ruled the complaint was obviously unfounded because the same legal issues had already been adjudicated and rejected in previous decisions.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are obviously unfounded when the alleged violation of fundamental rights has already been assessed and rejected by the Constitutional Court in a prior decision regarding the same legal issues.

Keywords

AI generated
obviously unfounded constitutional complaint fundamental rights prior ruling legal identity

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mgr. Michaely Duda Jandové, zastoupené Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Kolínská 13, 130 00 Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2016 č. j. 26 Cdo 5180/2015-196, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 70 Co 31/2015-156 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2015 č. j. 27 C 83/2012-146, za účasti 1) Nejvyššího soudu České republiky, 2) Městského soudu v Praze a 3) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a za účasti České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v její občanskoprávní věci, neboť jimi mělo dojít k porušení jejích základních práv garantovaných v čl. 11, čl. 36 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením zastavil řízení o stěžovatelčině žalobě o zaplacení 821.489,- Kč s příslušenstvím jako náhrady za omezení vlastnického práva proti České republice - Ministerstvu financí, a to pro nezaplacení předepsaného soudního poplatku; Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil; dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud České republiky odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály.

Uvedené se uplatní i v nyní projednávané věci.

Obecné soudy totiž postupovaly zcela v souladu s právním názorem Ústavního soudu, vyjádřeným mimo jiné v usneseních

sp. zn. II. ÚS 4524/12

,

sp. zn. II. ÚS 3475/14

,

sp. zn. III. ÚS 4646/12

, resp.

sp. zn. I. ÚS 1327/14

(dostupných na http://nalus.usoud.cz). Jmenovitě na usnesení

sp. zn. II. ÚS 4524/12

odkazuje v odůvodnění i odvolací soud (byť omylem uvádí

sp. zn. II. ÚS 45/2012

), a cituje stěžejní část tam vyjádřené argumentace. Hodnocení Ústavního soudu shodné právní otázky, již otevřela svou ústavní stížností stěžovatelka, je tedy stěžovatelce známo, a není důvod je jakkoliv opustit ani zde.

Stěžovatelčina žádost, aby byla věc posouzena dle § 23 zákona o Ústavním soudu s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2007

sp. zn. I. ÚS 539/06

je bezpředmětná, neboť nejde o skutkově totožnou věc.

Výše prezentované podmínky posouzení ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné jsou tak splněny.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji proto Ústavní soud v senátu a bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu