Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 245/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.245.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and missing final remedy decision.

Case Number IV.ÚS 245/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicants' constitutional complaint due to procedural defects. The applicants failed to provide a lawyer, submit the final remedy decision, and offer any substantive argumentation, despite prior warnings. The court ruled that while repeated warnings are not strictly required if previously given, the current submission lacked the necessary formalities and merit to proceed.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant is not represented by a lawyer, has not attached the final remedy decision, or fails to provide any argumentation.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility lawyer representation requirement final remedy decision procedural defects dismissal Czech Constitutional Court

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
Navrhovatelé zejména nejsou zastoupeni advokátem, není přiloženo rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a návrh postrádá jakoukoli argumentaci.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o návrhu 1) T. R., 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R., 4) H. R., proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 484/2015, se žádostí o přednostní projednání věci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

První navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2016 domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Ve svém podání bez dalšího označuje jako stěžovatele i své nezletilé děti a paní Hanu Rychteckou.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Navrhovatelé zejména nejsou zastoupeni advokátem, není přiloženo rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a návrh postrádá jakoukoli argumentaci.

Navrhovatelé 1) a 4) přitom byli v souvislosti s jejich předchozími podáními Ústavnímu soudu již vícekrát vyzýváni k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti, včetně nutnosti být v řízení zastoupeni advokátem, i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 70/15

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1521/15

a další).

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 109/14

,

I. ÚS 2790/14

,

II. ÚS 3270/14

,

I. ÚS 3557/13

,

IV. ÚS 1836/10

,

III. ÚS 2371/10

,

IV. ÚS 29/08

,

IV. ÚS 3408/14

a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele

sp. zn. IV. ÚS 2113/15

,

I. ÚS 242/16

,

IV. ÚS 241/16

a dalších.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že pokud by první navrhovatel, tj. otec nezletilých dětí a čtvrtá navrhovatelka (babička) zamýšleli podat ústavní stížnost ve prospěch nezletilých dětí, resp. za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyli by v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimováni. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na závěry obsažené ve věcech týchž navrhovatelů vedených pod

sp. zn. II. ÚS 452/15

,

III. ÚS 1521/15

,

IV. ÚS 1522/15

.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj