Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 3395/15 ECLI:CZ:US:2015:4.US.3395.15.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Case Number IV.ÚS 3395/15
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. Pavel Radon against lower court decisions regarding his legal representation. Although the applicant had previously been warned about formal requirements for constitutional complaints, he failed to meet the statutory obligation of mandatory lawyer representation again. The court dismissed the request because the applicant knowingly ignored these established conditions without valid reason.

Legislator headnote

AI generated

Law on the Constitutional Court § 30; § 31: Mandatory lawyer representation is a strict condition for filing a constitutional complaint; repeated failure to comply without valid cause warrants immediate dismissal without further warnings.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal requirements compliance repeated procedural violations Constitutional Court jurisdiction

Cited Legislation

AI generated
Law on the Constitutional Court, § 30
Law on the Constitutional Court, § 31
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 1 písm. a)
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 3

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Ing. Pavla Radoně, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 818/2014-65 ze dne 31. 8. 2015, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 198/2013-42 ze dne 5. 6. 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 237/2012-21 ze dne 6. 2. 2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 19. 11. 2015 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti shora označeným soudním rozhodnutím. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.

Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. kupř. řízení ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 348/10

,

IV. ÚS 1866/14

aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů jemu z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické. S právními následky takto podané ústavní stížnosti tak již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil (odmítavé usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 1469/15

).

Ústavní soud opakovaně odkazuje na své dřívější usnesení

sp. zn. III. ÚS 1673/15

ze dne 18. 6. 2015, v němž přímo ve vztahu k navrhovateli výslovně uvedl, že "navrhovatel se před podáním projednávaného návrhu obrátil se svými návrhy na Ústavní soud celkem v 18 případech, přičemž se mu v šesti z nich dostalo poučení o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti stanovených zákonem o Ústavním soudu, v ostatních případech podaná ústavní stížnost náležitosti spojené především s povinným zastoupením stěžovatele advokátem na základě speciální plné moci splňovala. Z výše uvedeného shrnutí je tedy zřejmé, že navrhovateli jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je navrhovatel bez zjevného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat. Ústavní soud na základě výše uvedených skutečností a také z dalších důvodů, které budou dále vyloženy, nevyzval navrhovatele k odstranění vady předmětného návrhu".

Poněvadž navrhovatel zvolil stejný přístup i tentokráte, soudce zpravodaj jej opět za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 3. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj