Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 185/15 ECLI:CZ:US:2015:4.US.185.15.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Case Number IV.ÚS 185/15
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant repeatedly failed to comply with formal requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer mandated by the Constitutional Court Act. The court dismissed the petition because the applicant was already well-acquainted with these procedural consequences from numerous prior rulings.

Legislator headnote

AI generated

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: A constitutional complaint must be rejected if it fails to meet mandatory statutory requirements, such as the obligation to be represented by a lawyer, especially when the applicant has been previously warned of these formal defects.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural requirements Constitutional Court Act formal defects rejection

Cited Legislation

AI generated
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Pavla Černoty, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 160/2014-18 ze dne 12. 11. 2014, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2015, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci

sp. zn. I. ÚS 3036/11

). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo přitom z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např.

sp. zn. III. ÚS 2170/11

,

sp. zn. I. ÚS 2685/11

,

sp. zn. I. ÚS 2698/11

i již cit.

sp. zn. I. ÚS 3036/11

.

Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj