Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 2014/14 ECLI:CZ:US:2014:4.US.2014.14.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to repetitive litigation history and identical arguments.

Case Number IV.ÚS 2014/14
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by multigate, a.s., against administrative and judicial decisions regarding local taxes on gambling machines. The petitioner argued that no public authority addressed the existence of the tax obligation for terminal units of the central lottery system, claiming a violation of constitutional rights. The court rejected the complaint as clearly unfounded because the petitioner had already filed 25 similar constitutional complaints and numerous administrative lawsuits with identical legal arguments, rendering the current submission redundant.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the petitioner has repeatedly raised identical arguments in prior proceedings, demonstrating a lack of genuine legal dispute.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal clearly unfounded standard repetitive litigation history identical legal arguments Czech constitutional law gambling tax obligation procedural exhaustion

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti multigate, a.s., IČ 259 12 186, se sídlem Olomouc, Riegrova 373/6, právně zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Wellnerova 1322/3C, směřující proti rozhodnutím Úřadu městského obvodu Plzeň 1, ze dne 23. května 2011, č.j. UMO1/11388/11, a Magistrátu města Plzně ze dne 19. října 2011, č.j. MMP/182364/11, a proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2013, č.j. 57 A 90/2011-82, a Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2014, č.j. 5 Afs 84/2013-49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a rozsudků, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odstavcích 3 a 4, v čl. 90 a v čl. 95 Ústavy ČR, a dále v čl. 2 odstavci 2, v čl. 11 odstavcích 1 a 5, v čl. 26 odstavci 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozhodnutím Finančního odboru Úřadu městského obvodu Plzeň 1 byla zamítnuta žádost právní předchůdkyně stěžovatelky o vrácení přeplatku místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení, povolené Ministerstvem financí. O odvolání rozhodl Magistrát města Plzně - Odbor účtování a daní, který změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že Požadavku na vrácení přeplatku ve výši 118.342,- Kč, nevyhověl. Správní žalobu stěžovatelky Krajský soud v Brně shora citovaným rozsudkem zamítl; kasační stížnost pak zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, stručně řečeno, obsáhle popsala svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími o místních poplatcích za výherní hrací přístroje povolené Ministerstvem financí ČR. Namítala, že žádný z orgánů veřejné moci se nevypořádal s otázkou existence povinnosti platit místní poplatek za zařízení, která jsou koncovými jednotkami "centrálního loterijního systému". Taková poplatková povinnost je podle stěžovatelky v rozporu s platnou právní úpravou rovněž proto, že není možné stanovit poplatkovou povinnost bez vydání příslušného rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 A 90/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatovala, vedla celou řadu obdobných správních řízení, následně podala obdobné správní žaloby i kasační stížnosti, podala rovněž 25 obdobných ústavních stížností. Jakkoliv lze v podáních k Ústavnímu soudu shledat jisté odlišnosti, a na něž stěžovatelka klade důraz i v projednávaném případě, její ústavně právní argumentace zůstává konstantní. V takovém případě lze bez dalšího odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. července 2014,

sp. zn. I. ÚS 2015/14

, v němž se I. senát Ústavního soudu zabýval zcela shodným souborem námitek stěžovatelky.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci tak z výše popsaných důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu