Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural suspension of civil litigation under fair trial rights.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging the suspension of civil proceedings regarding co-ownership disputes. The applicant argued that the lower courts improperly suspended the case to avoid applying procedural rules detrimental to their position. The court found no violation of fair trial rights as the suspension was a temporary measure based on a valid request to determine ownership first.
Legislator headnote
AI generatedZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR; Listina základních práv a svobod; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost, pokud obecné soudy při vydání předběžného rozhodnutí o přerušení řízení postupovaly ve shodě s zákonným postupem a nebylo zjevné porušení práva na spravedlivý proces.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem na adrese Kolín 3, Politických vězňů 98, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2012 č. j. 28 Co 268/2012-146 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. března 2012 č. j. 13 C 260/2009-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. července 2012, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti se zjišťuje, že stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") proti M. G. domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností předmětné řízení přerušil do doby určení vlastnictví k předmětu sporu, tj. nemovitosti čp. X v T. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání a Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením, rovněž napadeným ústavní stížnosti, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to ve správném znění, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 7 C 47/2012.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil nesouhlas s vydáním napadených usnesení obecných soudů a namítal, že okresní soud dle jeho názoru nezákonně rozhodl o přerušení řízení, neboť se tímto postupem snažil odvézt pozornost od nesprávné aplikace procesních předpisů, které však mají ve svém důsledku dopad do roviny skutkové a důkazní v neprospěch stěžovatele.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky.
V případě stěžovatelem napadených rozhodnutí se jedná o rozhodování soudů o návrhu na přerušení řízení, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody pro jeho vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o přerušení řízení postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tj. stanoveným zákonným postupem.
Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání jejich rozhodnutí. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a krajský soud stěžovateli podrobně vyložil, proč považoval rozhodnutí okresního soudu za věcně správné. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí a uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle Listiny a Úmluvy nebylo v posuzované věci shledáno.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. srpna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu