Constitutional Court rules failure to justify dismissal of complaint amendment violates fair trial rights.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic declared the Regional Court's decision to reject the plaintiff's request to amend the complaint admissible as a violation of fair trial rights. The plaintiff argued that the lower court dismissed the amendment without providing any reasoning, citing a prior precedent establishing that such unjustified rejections constitute arbitrary judicial discretion. The Court held that since the statutory conditions for omitting a justification were not met, the lower court failed its duty to provide reasons, thereby rendering the decision unreviewable and unconstitutional.
Legislator headnote
AI generated§ 169 of the Civil Procedure Act; Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: A court decision rejecting a request to amend a complaint must be reasoned; failure to do so when statutory exceptions do not apply violates the right to a fair trial and constitutes arbitrary judicial discretion.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Absence odůvodnění rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby jako projev nepřípustné libovůle v soudním rozhodování
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 26. dubna 2012
sp. zn. I. ÚS 383/12
ve věci ústavní stížnosti DOMOV CZ, s. r. o., se sídlem Uherské Hradiště, Palackého nám. 175, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2012 č. j. 18 Cm 23/2008-312 o nepřipuštění stěžovatelkou navržené změny žaloby.
I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2012 č. j. 18 Cm 23/2008-312 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Toto usnesení Krajského soudu v Brně se proto zrušuje.
Odůvodnění
I. Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení, vydaného v řízení o zaplacení částky 14 122 213 Kč, kterým Krajský soud v Brně, jako soud prvního stupně, nepřipustil změnu žaloby, kterou stěžovatel v průběhu řízení navrhl.
Stěžovatel uvedl, že podáním ze dne 6. 1. 2012 navrhl ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 23/2008 rozšíření své žaloby proti oběma žalovaným o zaplacení příslušenství, tj. úroku z prodlení ze žalované částky 14 122 213 Kč, za dobu od 1. 2. 2008 do zaplacení. Krajský soud v Brně shora označeným usnesením změnu žaloby nepřipustil, aniž své rozhodnutí jakkoli odůvodnil. Stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 989/2009 a doplnil, že za stavu, kdy v dané věci by bylo možno použít výsledky dosavadního řízení i pro rozhodnutí o změněném návrhu, se nepřipuštění změny návrhu jeví jako postup příčící se zásadě hospodárnosti a soustředěnosti řízení. Krajský soud neuvedl žádný důvod, pro který rozšíření žaloby nepřipustil. Jedná se o ústavně nepřípustnou libovůli v rozhodování. Došlo tak k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Brně. Ten uvedl, že ústavní stížnost je důvodná, neboť již nálezem Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 801/08
ze dne 9. 10. 2008 (N 169/51 SbNU 79) bylo stanoveno, že pokud soud prvního stupně své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby neodůvodnil v souladu s ustanovením § 169 o. s. ř., porušil ústavně garantované právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ke zřejmé nesprávnosti, tj. neexistenci odůvodnění napadeného usnesení, došlo použitím nesprávního vzoru o. s. ř. Proto navrhl zrušení napadeného usnesení.
III. Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2012 č. j. 18 Cm 23/2008-312 Ústavní soud zjistil, že nebyla připuštěna změna žaloby, navržená stěžovatelem v podání ze dne 6. 1. 2012, jehož obsahem byl požadavek, aby vedle povinnosti zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně částku ve výši 14 122 213 Kč byla žalovaným uložena i povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, za období od 1. 2. 2008 do zaplacení. Toto usnesení neobsahuje žádné odůvodnění, za jeho výrokem následuje jen poučení o odvolání.
IV. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný.
Jak již Ústavní soud mnohokrát konstatoval, není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, tím spíše v případech takových rozhodnutí, proti nimž v prvním stupni zákon nepřipouští opravný prostředek. Předpokladem respektování uvedené zásady je ovšem dodržení podmínky, že obecné soudy ve své činnosti postupují ve shodě s ústavními principy, vyplývajícími z hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Tato podmínka však v projednávaném případě splněna nebyla.
O změně návrhu na zahájení rozhodují obecné soudy podle § 95 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Podle odstavce druhého tohoto ustanovení soud změnu návrhu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud, po právní moci usnesení, v řízení o původním návrhu.
Z ustanovení § 169 o. s. ř. vyplývá, že k podstatným náležitostem písemného vyhotovení usnesení patří jeho odůvodnění. Výjimka z tohoto pravidla je upravena v odstavci 2 tohoto ustanovení a zahrnuje pouze usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení vydané podle § 104a o. s. ř. Usnesení o nepřipuštění změny žaloby tedy ke stanoveným výjimkám nepatří. Pokud jde o obsah samotného odůvodnění, není u nemeritorních usnesení předepsán. Postačuje proto, aby soud v odůvodnění uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.
Rozhodl-li Krajský soud v Brně o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak zcela jednoznačně nedostál své povinnosti vyplývající z § 169 o. s. ř. Jeho postup nelze kvalifikovat jinak než jako porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Principu tohoto práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Pokud tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 183/03
ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399),
I. ÚS 74/06
ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení
sp. zn. III. ÚS 529/06
ze dne 22. 3. 2007, nález
sp. zn. I. ÚS 2568/07
ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)].
Soud prvního stupně tím, že své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby neodůvodnil v souladu s požadavky § 169 o. s. ř., porušil ústavně garantované právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud podotýká, že již obdobnou otázku řešil nálezem ze dne 9. 10. 2008 pod
sp. zn. II. ÚS 801/08
, na který tímto odkazuje a jímž je vázán (srov. článek 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Ve zkoumané věci nebyl shledán důvod odchýlit se od právního názoru vyjádřeného ve zmíněném nálezu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve výroku označené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.